Perseus a Andromeda

Bylo jednou jedno africké království. Nacházelo se až v daleké Etiopii a vládl v něm král Kéfeus se svou ženou Kassiopeiou. Kassiopeia byla nesmírně ješitná a velmi vychloubačná. Neustále se nad někoho povyšovala a měla pocit, že je lepší, moudřejší a krásnější než všichni ostatní. Jednoho dne urazila mořské nymfy, když prohlásila, že je půvabnější než všechny nymfy dohromady.

Ale i nymfy, mořské víly, byly poněkud ješitné. Velmi se jich to dotklo, a proto si stěžovaly u mocného boha moře Poseidóna. A ten se také urazil – hotová pohroma.

Poseidón plný hněvu a zloby do Kéfeova a Kassiopeina království poslal děsivou mořskou obludu. Ta obeplouvala břehy království a čas od času vylezla na břeh, kde ničila úrodu a útočila na poddané. Království upadalo do stále většího smutku a neštěstí. Lidé neměli co jíst a strašlivého netvora se nesmírně báli.

Král už nevěděl, co si má počít. Proto vyrazil do věštírny pro radu. Věštec mu radu skutečně dal, ale ta krále pramálo potěšila. Řekl mu totiž:

„Králi, pokud chceš, aby se tvému království opět dařilo, daruj obludě svou dceru Andromedu. Až ji obluda dostane, odpluje od tvých břehů a už se k nim nikdy nevrátí.“

Král se naprosto zhroucený vrátil domů, odhodlaný, že se o věštbě nikomu ani slovem nezmíní. „Svou dceru přece nikdy neobětuji!“ mumlal si pod vousy.

Jenže, jak se stává, někdo to někde přece jen zaslechl a královo tajemství vyzradil. Věštba se dostala mezi lidi. Poddaní se okamžitě začali bouřit:

„Poslechněte věštce!“ křičely davy pod okny královského paláce. „Není to spravedlivé, že kvůli královniným zpupným slovům umírají nevinní lidé a princezna má zůstat ušetřena!“

Král musel uznat, že mají pravdu. S těžkým srdcem tedy slíbil, že svou dceru nestvůře vydá. Hned druhý den ráno, se slzami v očích svou…