Pavouk Anansi a hrnec moudrosti

Kdysi dávno nebyly žádné pohádky. Svět byl tichý a smutný. Večer u ohňů lidé mlčeli. Děti pod přikrývkami nemohly spát. A víte proč? Protože všechny příběhy na světě si schovával v truhličce bůh Nyame a nehodlal se o ně s nikým dělit.

Pavouk Anansi to sledoval a bylo mu lidí líto. I oni by si zasloužili nějaká zábavná vyprávění a povzbudivé příběhy. Jednou se proto vypravil přímo za ním a chtěl je zkusit získat, aby je mohl rozdat obyvatelům afrických plání.

„Hej, Nyame. Co bys za ty příběhy chtěl?“ oslovil boha.

„Cítíš se tak silný, abys splnil mé úkoly?“ zeptal se ho pobaveně Nyame a smál se tak hlasitě, až mu z očí tekly slzy. „Tak dobře. Truhlička bude tvoje, pokud mi doneseš obrovského hada Onini, děsivé sršně Mmoboro, mocného leoparda Osebi a vzteklou vílu Mmoatia.“

Anansi se drbal všema osmi nožičkama. Co ho to jen napadlo? Jak má jeden pavouk obstát při takové výzvě? Jenže se mu nechtělo vracet domů s prázdnou a pak už navždycky poslouchat, jak pohořel. Spřádal plány jako pavučiny, přemýšlel a dumal, až nakonec na všechno přišel.

Nejdřívě vyhledal hada Oniniho. Uctivě ho pozdravil: „Onini, koukej, jaký klacek jsem našel. Vsadím se, že je delší než ty.“

„No to ani náhodou!“ urazil se obrovský had.

„Já nevím,“ váhal pavouk Anansi. „Pojď sem a porovnej se s ním,“ vyzval ho. Ale jakmile se had uložil ku klacku, Anansi ho k němu hbitě přivázal a měl ho v hrsti.

„Paráda, první úkol mám v kapse, teď vyzrát na děsivé sršně,“ radoval se Anansi. Naplnil tykev sladkou šťávou a opatrně se přiblížil k sršňům. Když ty mlsné potvory ucítily šťávu, nalétaly dovnitř a Anansi tykev ihned zavřel. Nadšeně zatleskal.

Mocného leoparda nalákal do díry a omráčil ho. Doposud…