Pátrači 2. část: Tajemná mapa

Letní prázdniny byly v plném proudu. Jakub a Matouš si užívali své volné dny, které celé trávili na hradě. Jak je to možné? Jednoduše – jejich dědeček Ferdinand byl kastelánem na středověkém hradě, kde i bydlel.

Dědeček tedy den co den doprovázel po hradě turisty, dokud si chlapci hráli, honili se po hradních chodbách nebo se jen tak potulovali a zkoumali jeho zákoutí.

Dnes oba bratři seděli ve staré hradní knihovně, obklopení obrovským množstvím starých knih. Předháněli se, kdo najde starší a zaprášenější knihu, když jim najednou ze starých stránek cosi vypadlo. Matouš a Jakub se sehnuli k zemi a spatřili, že je to zvláštní pergamen.

„Podívej, Jakube, tohle vypadá jako mapa!“ Když Matouš rozvinul pergamen před sebou, vypadl z něj kámen.

Jakub ho vzal do ruky a zvědavě si ho prohlížel. Potom začal studovat mapu. „Hm, ale vypadá, že ji kreslil někdo, komu se pořádně třásly ruce…” poznamenal.

„Je to přece stará mapa! A podívej na ten symbol!“ Matouš vzrušeně ukázal na maličký znak draka, nakreslený v horním rohu mapy.

„Pamatuješ si, jak nám paní Anna vyprávěla tu legendu? O drakovi, který střežil poklad v jeskyni v lese. A vidíš? Tady je k němu nakreslená cesta!“ Jakub nadšeně ukazoval na křivě nakreslené cestičky přes les.

Právě tehdy do knihovny vstoupil dědeček Ferdinand, usměvavý jako vždy.

„Dědečku, ty se vyznáš v takových věcech. Podívej se na tohle!“ zvolal Matouš.

Dědeček si nasadil brýle a se šibalským úsměvem zamumlal: „Hm, stará mapa hradu a jeho okolí… No, já bych se tam věru nevydal, kluci. Prý v té jeskyni už pár lidí zmizelo. Ale pokud se chcete ztrat– tedy, chcete-li to prozkoumat, jak je libo. Jen si s sebou vezměte alespoň svačinu. Dobrodružství s prázdným žaludkem jsou k ničemu!“

Chlapci se na sebe váhavě…