Marián Dyno Burič
Pátrači 3. část: Hradní pečeť
Dva malí dobrodruhové Jakub a Matouš pokračují ve svém průzkumu středověkého hradu. Ten skrývá mnohá tajemství – jak zjistí i dnes, když udělají v podzemí jeden zcela nečekaný objev. Co to bude?


Byl
Dvojice kamarádů spolu celý minulý týden pracovala na školním projektu. Jediné, co Viktora skutečně zajímalo, však bylo, že v pondělí dávají v kině film o robotech. Už dvakrát se Beky zeptal, jestli se k němu přidá, a nechápal, proč už dvakrát
I teď jim společná práce šla pomalu. Beky se zdála být jaksi
„Tak co to pondělí?“ Zkusil to znovu.
„Jak to přesně myslíš?“ zeptala se živě Beky.
„No, jestli chceš taky jít na ten film. Kluci mi volali, jestli půjdeme spolu!“
„Aha,“ odpověděla Beky bezbarvě a znovu se ponořila do
Děti dokončily dnešní práci v tichosti. Když se loučily, Beky zašeptala sotva slyšitelně: „Tak zatím.“ A zavřela za Viktorem a Ouškem
Jakmile dvojice vyšla před činžovní dům, začal Ouško po Viktorovi skákat a škádlit ho. „Haf!“ štěkl. „Haf!
Viktorovi, ztracenému v myšlenkách o robotech, chvíli trvalo, než ve štěkotu rozpoznal slova a pochopil, že mu Ouško chce něco říct.
Až dosud ho psí kamarád vždycky upozorňoval na nebezpečí nebo na někoho, kdo potřebuje pomoc. Stalo
„Haf!“ Ouško vytrvale pokračoval. „Zapomněl jsi! Beky!“
„Co se děje?“ Viktor stále nechápal. „Beky potřebuje pomoc?“
„Haf, Beky! Narozeniny!“
Vtom se Viktorovi rozsvítilo. Opravdu, vždyť byl přece duben. To měla Beky narozeniny. Už v
„Na to jsem úplně zapomněl!“ zvolal Viktor a plácl se do čela. „To jsem ale kamarád. Ouško, ještě, že tě mám!“ Dvojice rychle pelášila domů, promočená