Daidalos a Ikaros

Daidalos pocházel z Atén a byl nejzručnějším mistrem své doby. Ryl dlátem do kamene a tvaroval nádherné sochy. Jeho umělecká díla obdivovali ve všech koutech země. Jenže zručnost není všechno. Jak byl zručný, tak byl žárlivý. Nedokázal vystát, když byl někdo jiný považován za lepšího umělce než on.

Daidalos měl jednoho učně jménem Talós. Po čase si Daidalos všiml, že Talós je velmi nadaný, dokonce víc než on sám. Nejenže vyráběl krásná umělecká díla, ale vymýšlel i různé nástroje, které mu pomáhaly díla vylepšovat. A všechno to dělal úplně sám, bez přičinění svého učitele. Talós začínal být slavný a uznávaný v celých Aténách.

Daidalos se začal obávat, že sláva jeho žáka převýší tu jeho. Jednoho dne, když ho přemohla závist a hněv, přikradl se k Talósovi, který na hradě pozoroval ptáky, a shodil ho z hradeb. Jenže mistr byl při svém činu přistižený, uznaný vinným a odsouzený. Ve vězení si však dlouho nepobyl, protože se mu podařilo utéct na ostrov Krétu. Tady si získal přízeň krále Minóa, rozvíjel svoje umění a užíval si slávu a obdiv místních obyvatel. Stále tvořil ty nejkrásnější sochy v celé zemi a v té době to byly jediné sochy, které jako by z oka vypadly lidským bytostem.

Po letech však Daidala začal tížit dlouhý život ve vyhnanství. Nedokázal si představit, že celý zbytek života prožije obklíčený mořem. Král Minós si byl dobře vědom toho, že v jeho zemi žije ten nejlepší mistr, a když si všiml, že Daidalos se ohlíží po domovu, začal ho hlídat, aby neutekl. Neustále ho sledovali vojáci a všechny přístavy byly pro něj uzavřené.

Po dlouhém přemýšlení přišel Daidalos s nápadem, že se pokusí utéct vzduchem.

Začal pracovat na projektu, kterým měl přemoci i samotnou matku přírodu. Sbíral ptačí peří a skládal ho vedle sebe. Peří…