Pátrači 1. část: Ztracený hradní klíč

Škola skončila a konečně nastaly letní prázdniny. Jako obvykle, bratři Jakub a Matouš cestovali s rodiči na prázdniny k dědečkovi Ferdinandovi.

Dědeček Ferdinand byl kastelánem na středověkém hradě, kde i bydlel. A právě v létě měl nejvíc práce, protože hrad navštěvovalo množství turistů. Chlapci přijížděli na toto místo rádi, protože tu mohli objevovat historii. A pro ně dva měl hrad o to větší kouzlo, že tam mohli trávit čas s dědečkem.

Také dědečkovo jméno se naprosto hodilo do atmosféry starého hradu. Znělo starobyle a šlechticky. Dozvěděli se dokonce, že jméno Ferdinand znamená „smělý ochránce“.

A protože dědeček většinu dne doprovázel turisty po zpřístupněných částech hradu, chlapci měli dostatek času zkoumat jeho odlehlá místa na vlastní pěst. A když měl dědeček Ferdinand volno, rád se k chlapcům přidal.

Bylo právě slunečné ráno, když se Matouš s Jakubem procházeli po podkroví hradu. Hledajíce něco zajímavého ke čtení narazili na starý dřevěný kufr.

„Jakube, viděl jsi někdy takový starý kufr?“ zeptal se Matouš s jiskřičkami v očích.

„Jasně, ve filmu o pirátech! Pokud tam není mapa k pokladu, budu zklamaný,“ odpověděl Jakub a nadšeně se pustili do jeho otevírání.

Jakmile Matouš s námahou nadzvedl těžké víko, uvnitř se najednou něco zalesklo. „Počkej, Jakube! Podívej! Co to je?“

Jakub se naklonil blíž. Matouš držel v ruce starý, poněkud zrezivělý klíč, označený zvláštním symbolem.

„To je… klíč? Ale na co asi?“ zamyslel se Jakub.

„Hmmm, ten symbol je zvláštní. Podívej, je na něm nějaký erb. Černý havran na zlatém poli. Možná patří k nějaké tajné místnosti hradu,“ řekl Matouš převraceje klíč v rukou.

Jakub se ušklíbl. „Myslíš, že dědeček skrývá ve sklepě poklad? Nebo tajný recept na nejlepší kynuté buchty?“

Bratři se rozhodli prozkoumat hrad, aby našli místo, kam klíč patří. Kráčeli po kamenných…