Jeden sedlák žil dlouhé roky v domku u lesa spolu se svým kocourem. Čím byl kocour starší, tím byl slabší a jednoho dne zeslábl natolik, že jen ležel na peci a odfukoval. Sedlák si ani nepamatoval, kdy naposledy chytil nějakou myš.
Jednou si sedlák jen tak pod nos zamumlal: „A nač že mi je takový starý kocour, co jen na peci leží? Odnesu ho do lesa, tam ať si chodí a sám se o sebe stará.“
Jak řekl, tak se také stalo. Chytil kocoura, zanesl ho daleko do lesa a vrátil se domů.
Když se kocour vzpamatoval, rozhlédl se po lese a spatřil lišku. Ta přišla k němu a ptá se: „Co ty jsi zač?“
„Já jsem pan kocour z Kocourova,“ odpověděl kocour.
Liška na to: „Víš ty co? Celkem se mi líbíš. Pokud nemáš kam jít, pojď ke mně, staň se mým mužem a já budu tvojí ženou.“
Kocour souhlasil, a tak si ho liška odvedla do chalupy.
Uběhlo pár dní a lišku potkal zajíc. Povídá jí: „Lištičko moje, už jsem u tebe dlouho nebyl na návštěvě, přijdu se na tebe podívat, až půjdu kolem tvojí chalupy.“
Jenže liška ho začala odrazovat: „Raději ne. Teď u mě žije pan kocour z Kocourova. A ten když tě uvidí, hned tě roztrhá.“
Zajíc se polekal a raději se liščině chalupě obloukem vyhnul. Hned druhý den vyprávěl svým kamarádům vlkovi, medvědovi a divočákovi o tom, jaký postrach žije s liškou v chalupě. Všichni se podivili, a přestože se báli, chtěli to divné stvoření vidět na vlastní oči. Dumali, dumali a nakonec vymysleli, že uvaří v kotli zelňačku a pozvou lišku i s kocourem na oběd.
Vlk se vydal pro maso do vesnice, divočák vyhrabal v poli brambory, zajíc zaběhl pro zelí do zahrady a medvěd šel nabrat…
