Pán kocour z Kocourova

Jeden sedlák žil dlouhé roky v domku u lesa spolu se svým kocourem. Čím byl kocour starší, tím byl pohodlnější a jednoho dne načisto zlenivěl a už jen na peci polehával a odfukoval. Sedlák si ani nepamatoval, kdy naposledy chytil nějakou myš. Jednou si sedlák jen tak pod nos zamumlal: „A nač že mi je takový líný kocour, co jen na peci leží? Odnesu ho do lesa, tam ať si chodí a sám se o sebe stará.“

Jak si umanul, tak se také stalo. Chytil kocoura, zanesl ho daleko do lesa a vrátil se domů.

Když se kocour vzpamatoval, rozhlédl se po lese a spatřil lišku. Ta přišla k němu a ptá se: „A ty co jsi zač?“

„Já jsem pan kocour z Kocourova,“ odpověděl kocour.

Liška na to: „Víš ty co? Celkem se mi líbíš. Pokud nemáš kam jít, pojď ke mně, staň se mým mužem a já budu tvojí ženou.“

Kocour souhlasil, a tak si ho liška odvedla do chalupy.

Přešlo pár dní a lišku potkal zajíc. Povídá jí: „Lištičko moje, už jsem u tebe dlouho nebyl na návštěvě, přijdu se na tebe podívat, až půjdu kolem tvojí chalupy.“

Jenže liška ho začala odrazovat: „Raději ne. Teď u mě žije pan kocour z Kocourova. A ten když tě uvidí, hned tě roztrhá.“

Zajíc se polekal a raději se liščině chalupě obloukem vyhnul. Hned druhý den vyprávěl svým kamarádům vlkovi, medvědovi a divočákovi o tom, jaký postrach žije s liškou v chalupě. Všichni se podivili, a přestože se báli, chtěli to divno vidět na vlastní oči. Dumali, dumali a nakonec vymysleli, že uvaří v kotli zelňačku a pozvou lišku i s kocourem na oběd do lesa.

Vlk se vydal pro maso do vesnice, divočák vyhrabal v poli brambory, zajíc zaběhl pro zelí do zahrady…