O třech groších

Byl jednou jeden chudý člověk, který se živil kopáním příkopů. Když jednou kopal příkop u královské cesty, procházel kolem samotný král. Ten se chvíli na něho díval a v duchu si říkal: „Ach, to musí být těžká práce, celý den kopat do té tvrdé země plné skal. Ten člověk musí být velmi bohatý, protože tak těžkou práci nelze jen tak za pár grošů dělat.“ Takto král uvažoval a nakonec se zeptal: „Řekni mi, jaký máš plat za svoji práci?“

„No, já dostanu za den tři groše,“ odvětil mu chudý člověk.

Král překvapeně zdvihl obočí. Nemohl uvěřit vlastním uším.

„Jak můžeš vyžít ze tří grošů?“ vyzvídal král dál.

„Ale kdeže ze tří grošů. Kdyby mi zůstaly celé tři groše, bylo by mi krásné žít. Já z těch tří grošů jeden vracím, druhý půjčuji a pouze z toho posledního žiju,“ vysvětlil pracující člověk.

Král dumal, dumal, až ho z toho hlava rozbolela, ale opravdu nevydumal, jak by to mohlo být, a tak říká: „Vůbec tomu nerozumím, nejde mi do hlavy, jak to myslíš.“

„Nu, je to jednoduché. Starám se o svého otce, který mě vychoval, a ten jeden groš právě jemu vracím. Protože když mě vychovával, tak i on mne půjčoval. Dále mám syna. Druhý groš teda jemu půjčuji, aby mi on potom vracel, až já už budu starý a neschopný. No a žiju jen z toho jediného groše, co mi zůstane.“

„Neuvěřitelné,“ mumlal si v samém úžasu pod nosem král. „A já živím dvanáct rádců a ti stále větší plat žádají, protože prý nemají z čeho žít,“ rozhořčoval se král. „Když jsou tak moudří, ať se ukážou, zda si zaslouží větší plat. Dám jim hádanku o třech groších. Ale kdyby přišli za tebou vyzvídat, neprozraď jim nic, dokud můj obraz neuvidíš,“ řekl král. Potom nasypal chudému…