O myši a býkovi

Na pastvině nedaleko velkého selského dvora se pásl býk Tonda. Pochutnával si na čerstvých jetelích, spokojeně přežvykoval a pohupoval ocasem, aby zaplašil mouchy, které si chtěly posedět na jeho hřbetu.

Najednou ze země vykoukla malá šedá myška. Jak jinak, jmenovala se Miška. Spatřila pasoucího se býka a namířila si to přímo k němu. Přicupitala malými rychlými krůčky k Tondovi, vyšplhala mu přes nohu na hřbet, přeběhla až na hlavu a drze ho kousla rovnou do nosu. Tonda zařičel bolestí. Býk byl na svůj nos velmi citlivý, a tak ačkoliv byla Miška drobná, bylo to pro něj mimořádně bolestivé. Maličká Miška rychle slezla zpět do trávy a upalovala pryč. Rozzlobený Tonda ji však uviděl a rozběhl se za ní. Netrvalo dlouho a už jí byl v patách. Už už ji chtěl nabrat na rohy, když vtom hbitá myška vlezla do malé dírky v zídce a už jí nebylo. Býk funěl zlostí a hrabal kopyty, ale nic nezmohl.

„Vylez ven, ty jedna malá, nestoudná myši. Ukaž se a postav se mi tváří v tvář, když už sis se mnou začala,“ vyzýval býk Mišku.

Ale myš se v díře jen chichotala a z bezpečného úkrytu vyplazovala na býka jazyk.

Býk si už ani nepamatoval, kdy naposledy byl takto rozzlobený.

„Tak to už je trochu moc! Nějaká myš, která je stokrát menší než já, mi tu nebude kazit den,“ prohlásil zuřivým hlasem býk Tonda.

Couvl o pár kroků dozadu, připravil se na rozběh a odstartoval plnou parou vpřed. Celou silou udeřil hlavou do zdi. Potom znovu a znovu. Pevná zeď se ani nepohnula, zato býka pořádně rozbolela hlava. Zatmělo se mu před očima a co nevidět se vyčerpaný svalil na zem.

Přesně na toto Miška čekala. Vykoukla z díry ven a svými malými zoubky opět cvakla býka do nosu. Tonda v tom…