Marián Dyno Burič
Kde bydlí pocity: Strach
Martínek pokračuje v hledání pocitů. Kde vlastně pocity bydlí a jak vypadají? Zatímco v minulé části natrefil na hněv, dnes při svém hledání emocí v činžáku blíže pozná dalšího ze sousedů a také strach.
Na louce kousek za městem stála beruščí
Beruška Věruška byla veselá a kamarádská, celá vesnička ji měla ráda. Kromě toho ráda hlídala beruščí miminka, když jejich rodiče letěli sehnat něco
Byla ovšem jedna věc, která Věrušku trápila. Zatímco všechny ostatní berušky měly na červených krovkách každá sedm teček, Věruška jich měla jen
Jenomže jakmile začala chodit do školky a později do školy, pokaždé se našel někdo, kdo jí tu chybějící tečku
„Ha ha ha, ta naše Věruška není slunéčko sedmitečné, ale šestitečné! Slunéčko šestitečné, slunéčko
Jednou si z ní ostatní utahovali na školním palouku tak ošklivě, až se rozplakala a utekla pryč. Posadila se pod hříbek ve vysoké trávě na kraji lesa. Z očí jí stékaly slzičky lítosti
Jak se tak rozhlížela, všimla si bahnité louže po vydatném lijáku z předchozího dne.
„Však uvidíte, jakou si udělám krásnou sedmou tečku!“ řekla si Věruška, přicupitala k louži a opatrně…