Marián Dyno Burič
Kde bydlí pocity: Strach
Martínek pokračuje v hledání pocitů. Kde vlastně pocity bydlí a jak vypadají? Zatímco v minulé části natrefil na hněv, dnes při svém hledání emocí v činžáku blíže pozná dalšího ze sousedů a také strach.


Venku byl chladný, klidný den a domečky na ulici, poprášené mrazem, vypadaly jako malované. Za oknem v pokoji však bylo všechno, jen ne
„Kačko, musíme si pospíšit!“ volal mladší bráška Kuba a snažil se ji omotat toaletním
„Ani náhodou!“ Kačka se mu snažila vyhnout, jenže shodila kelímek s barvou, který se vylil přímo na
Kačka se rozesmála: „A jestli já půjdu za mumii, tak ty letos půjdeš za šaška.“
Kuba se uraženě zamračil: „A stejně to bude k ničemu. Slyšel jsem, že Tonda letos půjde za kapitána pirátů. Proto tu zítřejší soutěž o nejoriginálnější kostým vyhraje
„A když to nevyhraje on, tak Beata,“ povzdychla si Kačka, „letos se chlubila novým kostýmem královny víl. Abychom do zítra vymysleli něco lepšího, museli bychom umět leda čarovat.“
„Čarovat! To je
„Ne Kubo, za čaroděje nepůjdeme. Kouzelnický kostým ses snažil vyrobit minulý rok jen s pomocí lepidla a závěsu a vypadalo to jako něco mezi vysavačem a
„Náhodou!“ ohradil se Kuba, ale pak dodal: „Ne, já myslel, že by nám mohla pomoct ta nová holka, co se přistěhovala naproti. Isabella.“
„Isabella? To je ta, co se o ní říká, že je…“
„Čarodějnice!“
„Divná!“ dořekla Kačka. „Čarodějnice přece neexistují!“
„Já jsem slyšel,“ řekl Kuba, „že si prý mumlá různá zaklínadla a do sešitu si píše kouzelné
„Sám seš čarodějnice!“ vykřikla na něj Kačka a obrátila oči v sloup, protože nechtěla připustit, že z té nové holky ze sousedství má trochu strach. Chodí tak divně