Neviditelný zloděj

Vítejte v zoologické zahradě, místě plném nejzajímavějších tvorů světa. Vezmu vás na jedno tajné místo, kde objevíte skutečné zázraky přírody. A nebude to pavilon s gepardy a tygry, kteří řvou a trhají maso svými tesáky. Ani výběhy opic, co si drbou navzájem kožíšky a skotačí na houpačce. Podíváme se do pavilonu hmyzu a plazů.

Pravda, je tu oproti ostatním místům v zoo nezvyklý klid. Někdo by možná řekl, že dokonce nuda. Ve vitrínách se vedle sebe líně povalují gekoni, hadi, strašilky, pavouci, kudlanky, brouci, žáby a varani. A věřili byste, že se těchto klidných tvorečků tolik lidí bojí?

V zoo si ale můžete ty podivné tvory prohlížet naprosto bez obav. Zkuste přistoupit blíž k vitrínám a sledovat všechna ta podivná tělíčka, nožičky, očka, kusadla, tykadla a vzory.

Ale počkat, nevypadají ta zvířátka nějak zbídačeně? Jako by je aspoň týden nikdo nenakrmil. I misky mají úplně prázdné. Že ona se tu stala nějaká neplecha? Opravdu je to tak!

Už před nějakou dobou začala místním živočichům záhadně mizet potrava. Večer tam byla, a ráno už ne. Jenže pavilon byl pevně zamčený a nikde nikdo. Chutní cvrčci, mouční červíci, ba i mravenci jako by se z misek vypařili. Zvířata hubla a nikdo se už necítil v pavilonu bezpečně.

„Ptali jste se vedle u ptáků, zda se jim to děje taky?“ vyzvídala kudlanka a kulila přitom očka.

„Neděje, drahá přítelkyně,“ klepala se strachy strašilka.

„A co u hrocha?“ zajímal se štír, který doufal, že se najde uspokojivé vysvětlení.

„Kdepak. U hrocha, u žiraf, u medvědů, ani u pásovce. Postihlo to jen nás. A já vím, čím to je!“ důležitě pronesla tlustá tropická ropucha. Vychutnávala si, jak na ní všichni visí pohledem. Napětí se dalo krájet. Ropucha ukázala ke vchodu. Chvilku tam všichni pošilhávali a pomrkávali,…