Natálka a drak

Obrovský drak letěl vysoko nad řekou a na jeho hřbetě sedělo děvčátko. Natálka se ho pevně držela okolo krku, mhouřila oči a smála se. Do zubů jí vlétly už tři mušky, ale jí to nevadilo. Letěli rychle a vítr jí foukal do vlnitých vlasů. Bylo to úžasné!

Vtom zaslechla zvuk zvonu. Nebo zvonečku? Bzučáku?

„Ale ne, budík!“ řekla si Natálka ve snu.

A skutečně tomu tak bylo. Byl to budík a zvonil, protože už nastalo ráno. Sen o drakovi se rozplynul. Natálka zívla a vypnula budík ve tvaru dračího vajíčka. Vylezla zpod peřiny s růžovými draky a protáhla se. Potom narovnala všechny dračí figurky na poličce tak, aby se dívaly stejným směrem. Pohladila svůj plyšový polštář (samozřejmě s drakem) a šla se obléknout. Po snídani si hodila na záda školní aktovku, na které dva draci chrlili oheň. Podala mamince ruku, a když nastoupily do auta, vesele kývala nohama a dívala se ven z okna.

Vtom spatřila vedle silnice reklamu na nový film o dračím dobrodružství. Začala škemrat:

„Mami, mami, maminečko, viděla jsi tu reklamu? V kině budou dávat film o dracích! Prosím, prosím, půjdeme? A koupíš mi přesně toho plyšového draka, jaký byl nakreslený na té reklamě?“

„Ale Natálko, vždyť už máš těch draků aspoň sto. Do kina můžeme jít v sobotu, ale dalšího draka už vážně nepotřebuješ!“ přesvědčovala ji maminka a zatočila volantem doprava.

„Ale mami, tenhle byl takový miloučký. A měl i třpytky!“ žadonila Natálka dál.

Maminka si vzdychla. Když zaparkovaly před školou, otočila se k dcerce a řekla: „Dobře, Natálko. Udělejme dohodu. Když bude tvoje vysvědčení tak dobré jako vždycky, dostaneš draka! Souhlasíš?“

Děvčátko přikývlo a s úsměvem vyběhlo po schodech do školy. Ve skutečnosti však vůbec nebylo lehké tento slib dodržet. Vždyť třeťáci se učí samé těžké věci.…