Nedaleko čínského města Nanking žil muž jménem Wang. Celý život ho nezajímalo nic než dobré jídlo a kromě toho snad jen, aby toho jídla bylo hodně. I když nebyl chudý, nechtělo se mu utrácet peníze. Nejraději jedl u cizího stolu, protože pak ho jídlo nic nestálo. Ano ano, to pak olízal hůlky i od posledního zrnka rýže. Ale když musel za jídlo platit, snědl jen, co by se za nehet vešlo, a jen samé podřadné kousky masa.
A protože Wang znamená v čínštině král, lidé mu říkali Lakomý král.
Jednoho dne se Wang povaloval v chládku pod stromy jako obvykle. Na nedalekém potoce zahlédl plavat hejno kachen.
„Ach, hned bych si dal takovou křupavou pečenou kachničku,“ posteskl si pro sebe a začaly se mu sbíhat sliny. Tušil, že vypasené kachny patří bohatému muži jménem Lin ze stejné vesnice.
„To bude asi znamení,“ řekl si. „Osud mi zvěstuje, že bych si měl dát kachnu, a tak mi sem poslal tohle hejno. Nikdo si nevšimne, když si jednu nenápadně ukradnu.“
Lakomý Wang se zvedl ze země. Jeho lenost byla ta tam, mrštně ulovil jednu z kachen a schoval si ji pod kabát. Jen co doběhl domů, kačenu si upekl a celou ji chvatně snědl.
Nato se s plným břichem zasmál při představě, co udělá jeho soused, až zjistí, že má o kachnu méně. „Jistě si pomyslí, že ji chytil nějaký dravý pták. Nikdy ho nenapadne, že jsem to byl já!“ Potom spokojeně usnul.
Ale co to! Uprostřed noci ho probudilo podivné svědění. Kůže po celém těle ho svrběla a škrábala. Co se to děje?
Když přišlo ráno a rozednilo se, Wang konečně zjistil, co se přihodilo. Po celém těle mu začala rašit drobná kachní pírka. Peří se postupně zvětšovalo a zvětšovalo, až mu…
