Mořská ukolébavka

Už jste o mně někdy slyšeli? Představte si, že jsem starší než kdokoliv z vás. Dokonce starší než vaše maminka a tatínek. Omývám břehy mnoha zemí. Možná jste mě už viděli. Říká se mi moře.

Jsem domovem pro spoustu zvířátek a rostlin. Ale i všechno, co ve mně žije, ať je to malinká rybička, nebo obrovský žralok, se musí někdy uložit ke spánku. Některým rybičkám stačí malá chvilka během dne. A jiné spí v noci, stejně jako ty. Nech mě, ať tě můžu unášet na svých vlnkách, zatímco ti o tom všem budu vyprávět.

Zavři oči a představ si, jak tě něžně kolíbám. Nech ruce volně ležet podél těla. Má voda je krásně teploučká, protože ji sluníčko celý den vyhřívalo svými paprsky. Dotkni se jí.

Slunko se pomalu kloní k obzoru a celá obloha se zabarví do červené a růžové. To jsou červánky. Na jejich pozadí poletují ptáčci. Celý den pořádali mezi mraky závody, ale nyní je čas letět do hajan. Slétnou se do svých hnízd, kde se k sobě s mláďátky přitulí. Jemné peří je hezky hřeje. Maminka obejme všechna mláďátka svým křídlem a všichni polehounku usínají.

Teď se ti o dlaň otřela malá rybka. A tamhle další. Je jich celý houf. Pomalu plují sem a tam a spolu tvoří různé barevné obrazce. Jakmile se setmí, rybky zvolna odplavou až ke korálovým útesům. Tam mají své domečky. Každá si vklouzne do svého barevného korálového pokojíčku.

Ale nebydlí tam samy. Jsou tu s nimi krabi. Nemusíš se jich bát. Jsou hodní, dávají na rybky pozor, aby se jim nic nestalo. Předtím než se uloží ke spánku, zahrají jim ukolébavku.

V dálce něco pluje. Slyšíš správně, je to loď. Má dokonce i vlajku. Kapitán se dalekohledem dívá na nedaleký ostrov nořící…