Africká pohádka
Proč má gepard skvrnité tváře
Tato pohádka z Afriky hovoří o nečestném lovci, který matce gepardici ukradl mláďata, aby si tak nečestně usnadnil lovení zvěře. Vyprávění přibližuje, jak je v životě důležité jednat poctivě a čestně.
Byl jednou jeden bezstarostný zajíc. Od rána do večera si vesele skákal
„C-ctěný tygře, rád tě vi-vidím,“ vysoukal ze sebe a roztřeseně se uklonil.
„Nemusíš se namáhat s poklonou,“ zavrčel tygr posměšně, „já jsem tě přišel rovnou sežrat. Mám náramný hlad, dnes jsem ještě nic nejedl a už se pomalu stmívá.“
Vyděšenému zajíci bušilo srdce tak rychle, až mu skoro z hrudi
„Nech si ty řečičky,“ okřikl ho tygr, „hned teď tě spolknu!“ Otevřel tlamu a už už se chystal ubohého zajíce
„Počkej, počkej!“ vykřikl zajíc v poslední chvíli a přikrčil se. „Vždyť se můžeš zalknout, když mě rychle celého zhltneš. Je třeba jíst slušně a pomalu, jak to dělají lidé. Nejlepší by bylo začít nějakým předkrmem. Ještě štěstí, že jsi natrefil právě na mě, protože umím skvěle vařit! Než mě slupneš, mohl bys nejdříve ochutnat můj lahodný tok! Co na to říkáš? Už jsi ho někdy jedl? Je to opravdu nesmírná pochoutka!“
Tygr se zarazil. Takové slovo nikdy neslyšel. „Předkrm mi určitě nemůže uškodit,“ řekl si sám pro sebe. „No dobře, zajíci, ať je ten tok cokoliv, přines mi ho. Ochutnám ho a potom sežeru tebe.“
Zajíc neváhal ani chvíli, oběhl louku a vzápětí…