Kouzelný úklid

V jednom bytě žila malá holčička. Jmenovala se Kačenka a její maminka byla kouzelnice. Alespoň si to o ní Kačenka myslela. Nikdy ji sice kouzlit neviděla, ale byla přesvědčena, že to umí.

Víte, jak to vypadalo? Vždycky když maminka zavolala Kačenku na svačinu, Kačka nechala hračky ležet na koberci a odběhla. Její maminka před ni položila misku s ovocem a kamsi se vytratila. A když Kačka po dojedení otevřela dveře do svého pokoje, všechny hračky ležely srovnané na poličkách.

„Mami, jak jsi to udělala?“ ptala se Kačka.

„To ti řeknu, až budeš o kousíček větší,“ řekla s tajemným úsměvem maminka.

Ale Kačce to nedalo spát. Když si jednou maminka na chvilku odskočila dolů do schránky pro poštu, dívka se rozhodla, že tomu jejímu čarování přijde na kloub. Položila hračky na koberec a zavřela za sebou dveře. Chvilku počkala a pak je opět otevřela. A ono nic. Nestalo se vůbec nic.

„Jak je to možné,“ nechápala.

„Takhle se to nedělá,“ ozvalo se z poličky.

Kačka zaklonila hlavu. Na poličce stála rodinná fotografie a v rohu jejího rámečku měl svou pavučinku malinký pavouček.

„Já jsem Merlin,“ představil se hrdě.

„Ty mluvíš?“ divila se Kačka.

„Mluvím, protože už nemůžu být zticha. Tady shora jsem dobře viděl, jak tvá maminka čaruje, a takhle to tedy rozhodně nebylo. Ale jestli chceš, kouzlit tě naučím.“

„Opravdu?“ se zájmem se zeptala Kačka a poskočila si.

„Ale něco bych od tebe na oplátku potřeboval. Tvoje maminka říkala, že bude vymetat prach z poliček, a já bych velice nerad, kdyby mi poškodila můj domeček.“

„Neboj, Merline, nikdo se tvé pavučinky ani nedotkne, jen mi už řekni, jak na to,“ zaprosila nedočkavě Kačenka.

Nejdříve vezmi všechny kostičky a poskládej je do krabice, tak aby na dně byly žluté,…