Karlík a alergie na čokoládu

Karlík je moc fajn kluk. Baví ho skotačit venku na hřišti, stavět modely letadel, péct perníčky s maminkou a tatínkem i vymýšlet nejrůznější hry s kamarády. Letos Karlík nastoupil do školy a hned se tam skamarádil s prima klukem z vedlejší lavice – Tobiášem. Co ti se spolu nasmějí!

Když se tedy blížily Tobiášovy narozeniny, bylo jasné, že pozve i Karlíka. Hned mu líčil, na co všechno se může na oslavě těšit:

„Budu mít obrovský čokoládový dort s bagrem! A maminka pro nás udělá ten nejlepší mléčný koktejl na světě!“

Jaké však bylo Tobiášovo překvapení, když Karlík nezačal jásat, jak očekával. Naopak, zatvářil se rozpačitě.

„Copak je, ty nemáš rád čokoládu a koktejly?“ užasl Tobík.

„Víš, já…“ Karlík nevěděl, jak začít.

I vy se divíte, proč byl tak zaražený? Vždyť na takovou oslavu by se těšil snad každý!

Inu, Karlík má totiž alergii na mléko, kakao a oříšky. Už odmalička mu všichni připomínají, ať dává pozor na to, co jí. Měl by se vyhýbat věcem, jako jsou oříškové tyčinky, jakékoliv buchty, ve kterých je mléko, a… také čokoládě.

Karlíkovi to nejprve vůbec nevadilo. Nevěděl totiž, jak moc chutná čokoláda ostatním. Místo toho mlsal a mlsá čerstvé i sušené ovoce a s maminkou vymýšlejí nejrůznější dobroty.

Jednoho dne Karlík nevydržel a čokoládu ochutnal. To bylo tehdy, když chtěl vyzkoušet, jestli ho třeba alergie nepřešla. Ale nepřešla: hned potom mu naskákala vyrážka a rozbolelo ho břicho. Jenomže teď už věděl, jaká pochoutka je čokoláda pro ostatní. Nemohl na to přestat myslet.

Po škole, když si s maminkou dali pusu a vyrazili domů, se jí zeptal: „Mami, Tobík mě pozval na oslavu narozenin, teď v sobotu. Jenže… nebudou se mi ostatní smát, že nejím čokoládu? Všem totiž hrozně chutná…“

Maminka se na něj usmála. „Víš…