Kazizoubci

Ve Škole bakterií, bacilů, hniloby a různého dalšího neřádstva bylo dnes veselo. A nejveseleji bylo právě v 1.A.

Jak už název napovídá, do této školy chodily všechny drobné bacily, viry, špíny a nemoci. Nechodily se tam ale učit, kdepak! Tito malí uličníci měli každý den jen jediný úkol – způsobit co nejvíc nemocí, špíny, kazů, hlenů a dětského pláče. A komu se to podařilo nejlépe, ten dostal od pana učitele Plísně jednu plesnivou jedničku.

Škola bakterií, hniloby a tak dále vlastně ani nebyla skutečná škola. To se jen nenasytné bacily a bakterie nastěhovaly do opravdické lidské školy. V každé třídě si našly nějaký starý, skrytý chomáč prachu. Hlavně aby byly co nejdál od mýdla a vody, protože ve škole bakterií a víte čeho milovaly všechno, jen ne mýdlo a vodu. Jen se rozvalily v chomáči špíny v nejtmavším koutě a bylo hotovo. Bacily ani špína přece lavice ani tabuli nepotřebují.

A tak zatímco se děti v 1.A usilovně učily, v chomáčové 1.A se bacily lenivě povalovaly, živily a přemýšlely, co zase dnes provedou špatného. Nejmenší bacílky se zatím jen učily, jak na to – čekaly, až zafouká průvan a odvane je na něčí neumytou ruku.

„Mě si včera Jiřík odnesl na rukách až domů!“ chlubil se malý bacil Skokan. „Je to pěkný lenoch a ruce si nikdy nemyje. Už už se chtěl podloubat v nose, ale tatínek mu to zakázal. Byl jsem tak blízko! Mohl jsem způsobit pěknou neplechu!“ holedbal se.

„Pche,“ ozval se Spánkovrt, „já se dostanu dítěti do pusy, kdy se mi zamane. A vyvrtám mu do zubu takovou díru, jakou jste ještě neviděli!“

Malé bacily ohromeně vypískly. Spánkovrt byl ten nejobávanější bacil z celé třídy. Tolik dětských zoubků už rozvrtal! On a jeho kamarádi Kazizoubci byli hvězdami celé bacilové třídy…