Cukrožrout a rovnátka

V obyčejné dětské škole byl dnes neobyčejný den. Kudrnatá Hanka měla totiž narozeniny. Hančini spolužáci se všichni do jednoho těšili na oslavu. Hančin otec byl totiž cukrář a povídalo se, že přinese do školy opravdický duhový dort, ozdobený čokoládou a ovocem!

Ve Škole bakterií, hniloby a různého dalšího neřádstva také zavládl ruch. Malé bacílky a bacílečky se, tuším, na oslavu těšily ještě víc než děti. Myslíte, že chtěly spolu s dětmi také oslavovat? Ne ne! Že by se nemohly dočkat toho duhového dortu? Ale kdepak!

Bacily, špínky a Kazizoubci se ze všeho nejvíc těšili na chvíli, kdy bude dort snědený. Dobře věděli, co se stane potom. Dětem zůstane v ústech plno přilepeného cukru: flíček tady, flíček tam, a na oslavě se určitě nikomu nebude chtít čistit si zoubky! A to je pro Kazizoubky skutečně hotový ráj! Malé špínky a bacily už proto netrpělivě číhaly ve svém koutě a čekaly, až přijde jejich příležitost.

Bylo to přesně tak, jak všichni očekávali. Usměvavá Hanka přinesla do školy dort v tak velké krabici, že ji sotva unesla. A když ji otevřela, děti vypískly úžasem: dort byl vážně duhový! Barevnou polevu zdobily růžové maliny, oranžové pomeranče, žluté kousky ananasu, kiwi i borůvky. Až se z té nádhery točila hlava!

I malým Kazizoubkům se točily hlavy: nemohli se dočkat, až Hanka s pomocí paní učitelky dort rozkrájí a podělí své spolužáky.

Hančini spolužáci a spolužačky doopravdy neměli ani tušení, co se na ně chystá. Když žvýkali, chroupali a mlaskali, Kazizoubci pokradmu vylézali ze svého zaprášeného kouta a chystali se na útok.

„Ten Matěj s tvářemi umazanými od čokolády je můj!“ hlásil se Svalouš, aby mu nikdo nevyfoukl jeho úlovek. Bacily věděly, že Matěj se do čištění zubů nehrne a paní zubařka mu už musela vyvrtat hned dva kazy!

„Já si beru Milku,“ zasyčel Dlouhán. A…