Kapkulíci

Rostliny jsou všude kolem nás – hrdé stromy, keře, pestrobarevné kvítky či tráva. Ale z čeho rostou? Proč jsou tak hezké? Děti rostou a sílí z jídla. Mladým stromečkům v lese však nikdo nenavaří oběd ani večeři. Ani snídani jim nemá kdo připravit. Copak někdo někdy viděl stromek, který by se krmil krupicovou nebo bramborovou kaší?

Ne, ne, rostlinky potřebují úplně jinou potravu – dobrou půdu, slunce a vodu. To z půdy tak sílí. Většina z nich má nejraději, když je zemina pěkně měkká a kyprá. Jen tehdy z ní mohou získat vše, co potřebují.

Představte si, že v jedné pohádkové zemi jsou všechny rostliny krásné a plné života. Nikdy tam neuschl ani jeden stromek. Ta země se jmenuje Kapkulie. Kde leží? Někteří říkají, že kdesi hodně daleko... a někteří zas, že je jen kousek od vašeho domu.

V Kapkulii žijí pod zemí zázračné malé bytosti. Jmenují se kapkulíci. Pomáhají růst stromům, keřům, kvítkům i trávě. Podobají se lidem, ale jsou mnohem menší, vlastně natolik maličcí, že my lidé je vůbec nespatříme. Zato mají silné ruce s velkými drápy. Trochu připomínají přední tlapky krtka. I nohy mají kapkulíci silné a velké. Jak by ne, potřebují je na důležitou úlohu – kypří jimi půdu a míchají ji s dešťovou vodou. Tím způsobem vyrobí nápoj, který všechny rostlinky zbožňují. Říkají mu nutribrča. Všechno zelené, co roste, si na něm vesele pochutná!

Dva kapkulíci jménem Blátočvach a Mísivoda vstávali dnes ráno velmi časně. To proto, že Blátočvach zaslechl, že venku prší.

„Vstávej, bratříčku, dnes nás čeká spousta práce!“ volal na Mísivodu a polechtal mu bosou nohu čouhající zpod přikrývky.

Mísivoda otevřel jedno oko, zamžoural jím a pak se pořádně protáhl.

„Jupí, těším se na čvachtání!“ zvolal Blátočvach a radostí zatleskal.

Konečně se probral i…