Napadlo vás někdy, proč mají jednorožci křídla? Tak se pohodlně usaďte, protože náš příběh právě začíná, a to v jedné kouzelné daleké krajině.
Na magické louce, kde se stříbrná tráva třpytila a Duhová řeka mihotala, stáli dva jednorožci. Jmenovali se Kali a Remi a byli nejlepší kamarádi. Celé dny vesele chroupali stříbrnou trávu a závodili v běhu podél keřů. Toužebně přitom hleděli na ptáky, kteří se nad nimi proháněli a kroužili křišťálově modrou oblohou.
Jednoho slunečného dne se k jednorožcům přiloudala zaječice.
„Ahoj Kali, ahoj Remi! Och, dnes mě ale bolí nožičky. Chtěla bych umět skákat jako klokan.“ (To bylo ještě v době, kdy králíci neměli silné skákací nohy, jaké mají dnes.) Kali a Remimu bylo jejich králičí kamarádky líto, ale nevěděli, jak jí pomoci.
„I my se stejně tak toužebně díváme na ptáky. Každý den, kdy je sledujeme, si přejeme, abychom mohli létat jako oni!“
Druhý den, když se Kali a Remi šli napít svěží studené vody, po Duhové řece právě plavala ryba. Každou chvíli vystrkovala hlavu nad hladinu (v té době totiž ještě ryby neuměly dýchat pod vodou jako dnes).
„Dobré ráno, jednorožci! Promiňte, že tolik šplouchám. Och, kdybych jen mohla dýchat pod vodou jako krabi. Oni si tam hoví celý den, zatímco já se musím pořád vynořovat.“
Kali a Remi chtěli své rybí kamarádce pomoci, ale nevěděli, jak to udělat.
„I nám je to líto. My si totéž myslíme o ptácích, když je vidíme létat ve výškách.“
Netušili, že je po celou dobu sleduje velký pestrobarevný pták. Během jejich rozhovoru se snesl z hnízda na nedalekém stromě a k překvapení obou jednorožců přistál rovnou před nimi.
„Už vás nějakou dobu pozoruji,“ řekl, naklonil hlavu a oči se mu zatřpytily. „Myslím si, že bych mohl mít řešení pro váš problém…