Jak vejce nešlo na vandr

V kuchyni u Nováků stála lednička a v ní leželo už třetí den vejce.

Seznámilo se postupně se všemi jogurty, máslem, salámem a ostatními sousedy. Byly právě jarní prázdniny, a děti si tedy každý den v kuchyni četly dokola ty samé pohádky.

Vejce je užasle poslouchalo skrz ledničkové dveře. Hltalo všechny ty příběhy o princeznách i transformerech. Ale nejvíc si oblíbilo pohádku o vejci, které šlo na vandr. To pohádkové vejce zažilo opravdu ohromné dobrodružství: potkalo kohouta, raka, kachnu, ba i koně. Koulelo se až na konec světa, kde potkalo zbojníky, a zvítězilo nad nimi – jako správný hrdina.

Naše ledničkové vejce tento příběh velmi inspiroval! V ledničce ale dosud nevidělo ani kohouta, ani koně a ani raka. V mrazničce prý byly jakési krevety, ale s nimi se vejce nikdy nepotkalo. A tak jen co skončily prázdniny, umínilo si, že se také vydá až na samý konec světa a najde si nějaké přátele.

Když paní Nováková před snídaní otevřela ledničku, vejce nenápadně proklouzlo skokem ven a přistálo rovnou na měkké židli. Potom potichoučku huplo do chlupatého koberce na zemi a tiše tam čekalo.

Hned jak všichni Novákovi odešli pryč, vejce se začalo koulet na kraj světa. Problém byl však v tom, že vůbec netušilo, kde ten kraj světa vlastně je. A tak se koulelo otevřenými dveřmi … Koulelo se, koulelo, až se po kachličkách opatrně dokoulelo k dalšímu huňatému koberci. Tehdy spatřilo za gaučem pohozené ponožky.

Ponožky, zamotané do kuličky, se udiveně zeptaly nečekaného hosta: „Kdo jsi a co tu děláš?“

„Já jsem vejce a jdu na vandr. Až na kraj světa,“ hrdě odpovědělo vejce. „Chcete se ke mně přidat?“

Byly to sice jen ponožky, ne nějaký kohout nebo kůň, ale vejce se přesto zaradovalo, že si našlo nového přítele.

Ztracené ponožky tento smělý…