Je to už pěkná řádka let, kdy na pražském hradě vládl císař Rudolf II. Psalo se šestnácté století a Praha hostila ty nejlepší světové umělce, vědce a alchymisty. Ze všech koutů Evropy sem proudili lidé nejrůznějších národností a náboženského vyznání. Všichni si žili po většinu času spokojeně a užívali si pestrost života u dvora, kterou císař podporoval.
Občas však přece jen docházelo mezi obyvateli k třenicím – tu větším, tu menším. Půtky trápily i židovské obyvatele Prahy. Někteří Češi je neměli příliš v lásce a stávalo se, že na Židy dokonce vztáhli ruku. A právě v této neklidné době se pražským rabínem stal rabbi Löw.
O rabínu Löwovi kolovaly roztodivné báchorky a příběhy. Povídalo se dokonce, že umí čarovat! Ať tak či tak, jedno bylo jisté: rabbi Löw byl člověk velmi sečtělý a moudrý a trápilo ho, že se Židé začínají bát po setmění vycházet ze svých domovů. Trávil dlouhé večery studiem knih, ale odpověď v nich nenalézal.
Až jednoho dne, vlastně spíš jedné noci, spatřil rabín ve snu zvláštní nápis:
„Vytvoř z hlíny tvora, který ti bude pomáhat proti všem nepřátelům!“
Rabbi Löw si ihned ta tajemná slova poznamenal na malý kousek pergamenu. Poté poprvé po řadě dlouhých bezesných nocí ulehl a usnul hlubokým a klidným spánkem.
Druhého dne si k sobě zavolal svého zetě a nejvěrnějšího žáka. Vylíčil jim svůj sen a oba muži nadšeně souhlasili, že mu pomohou. V noci se oděli do sněhobílých rouch a vyrazili za město hledat hlínu, z níž onoho ochránce ze snu vytvoří.
Teprve nad ránem objevili kousek od řeky Vltavy místo s vlhkou hlínou jemnou jako prach. Pustili se tedy do práce. Trvalo jim několik hodin, než z hlíny uhnětli obrovitou postavu člověka. Stála zcela nehybně a nevidomýma očima se dívala do…
