Jak Šimon navštívil hudební školu

Šimon měl rád hudbu snad od narození. Už jako miminko v kolébce zvědavě otočil hlavičku pokaždé, když zaslechl, jak někdo zpívá nebo hraje hudba. A jen co se naučil lézt, neomylně si vybíral hračky, co vydávaly nějaké zvuky. Dědeček s babičkou mu darovali několik hraček na baterky, které po stlačení vyhrávaly různé melodie. Ale malý Šimon dokázal vytvořit hudbu z čehokoli okolo sebe – cinkal lžičkou o květináč nebo klepal vařečkami na obyčejné hrnce. Nejednou maminka marně a dlouze hledala hrnce na vaření, protože Šimon si z nich postavil svou malou bicí sestavu.

Je pravda, že někdy byl doma kvůli hrncům nesmírný hluk. Ale rodiče měli velkou radost, že si jejich synek buduje vztah k hudbě. Když to šlo, vzali ho na dětské hudební představení nebo na krátký koncert. A doma po večerech učili Šimona zpívat dětské písničky. Bylo vidět, že chlapečka hudba neskutečně baví.

Když měl Šimon nastoupit do školy, rodiče mu připravili překvapení. Společně se vydali navštívit základní uměleckou školu. Tušíte, co je to za místo? Není to obyčejná škola, ale taková, kde se děti učí uměleckým dovednostem: kreslí, tancují, zpívají a hrají na hudební nástroje.

Jako každý rok, i tentokrát pořádala umělecká škola v Šimonově městě den otevřených dveří. Všechny děti se s rodiči mohly přijít podívat, jak to v takové škole vypadá a jestli by ji chtěly navštěvovat.

Jen co Šimon uslyšel o hudbě, byl nadšením celý bez sebe.

„Kdy budu moct i já na něco hrát?“ vyptával se nedočkavě a přitom hladil klavír a kytaru vystavené v hale umělecké školy.

„Brzy,“ odpověděl tatínek. „Ale nejdříve bychom ti s maminkou chtěli ukázat různé hudební nástroje, abys je poznal. Sám uvidíš, co se ti bude líbit nejvíc. Budeš si moci vybrat jeden z nich, na který se budeš učit hrát.“

…