Ludmila Bakonyi Selingerová
Zajíc, strážce z totemu
Pojďme se podívat do země indiánů, na jejich tradice a zvyky. Podle čeho si vybírají zvířata na svůj totem? A podaří se tam dostat i malému zajíci? To vše se dozvíte v této pohádce.
Žili jednou dva
Jednou se Pecimil rozhodl, že půjde k Jonášovi a Bětce na
„Nebudu muset nic vařit,“ rozhodl se, „jsou to slušní a poctiví lidé, tudíž se o mě jako o hosta pěkně postarají. A když jim povím nějakou veselou historku, možná dostanu i kávu, pořádnou, černou.“
Jonáš s Bětkou z něj měli radost, to se ví, vždyť už ho dlouho neviděli a byla s ním vždycky velká
Když byly knedlíky hotové, Bětka jich dala Pecimilovi na talíř tolik, že to vypadalo jako nějaká knedlíková hora, a Pecimil jedl, až se mu za ušima dělaly
„Panímámo, ty knedlíčky, ty byly jedna báseň,“ chválil hned
Bětku moc potěšilo, že hostovi tak chutná, a Jonáš mezitím podával
„Pantáto, to je kafíčko,“ nešetřil chválou Pecimil. „Já jsem si myslel, že nejlepší kafe na světě dělal nebožtík můj tatínek, ale teď vidím, že to není pravda. Takhle černou kávu umíte jenom vy!“
„Cukr?“ zeptal se Jonáš.
„Nešetřete!“ zvolal
„Trochu smetany?“ nabídla mu Bětka.
„Klidně i hodně,“ opáčil host
A tak tam seděli a povídali, až nastal večer. Bětce s Jonášem už se chtělo ukrutně spát,…