V Izraelské zemi kdysi vládl král Saul. Jak to už bývá, jeho národ měl velké rozepře se sousedy, kteří se jmenovali Pelištejci. Došlo to tak daleko, že se pustili do války a jejich armády se utábořily naproti sobě.
Na straně Pelištejců však bojoval obávaný Goliáš, silný bojovník velikého vzrůstu. Byl to hotový obr. Izraelci se ho báli, protože ho nikdo nedokázal přemoci.
Každý den Goliáš vyzval nejsilnějšího izraelského bojovníka na souboj a dosud s ním všichni prohráli. Dají se vůbec Pelištejci porazit, když je mezi nimi takové chlapisko?
Válka je vždy strašná pro obě strany. Mnoho mladých chlapců muselo odejít od svých rodin a dát se do boje. Stejně tak odešli válčit i bratři mladého Davida.
David se do bojování nehrnul a raději pásl stáda oveček, když se teď o ně neměl kdo jiný postarat. Král Saul a jeho bojovníci se ale dostali do velké nouze. Otec proto poslal Davida k vojsku s chleby a sýrem, aby se alespoň posílili dobrým jídlem.
Když se ale malý, útlý David zjevil u vojska, setkal se s výsměchem. „Co tady dělá takový cvrček? Pro tebe bojování není,“ utahovali si z Davida vojáci.
„Jen se mi posmívejte, možná dokážu mnohem víc než vy,“ bránil se David a zamířil ke králi, který si ho nechal zavolat. Ten měl ze všech těch neúspěchů velmi špatnou náladu.
David ho chtěl potěšit, a proto mu navrhl: „Milý králi, co kdybych porazil Goliáše?“
Král o tom ale nechtěl ani slyšet. „A jak bys to chtěl dokázat, když neuspěli ani ti nejsilnější válečníci? Podívej se na sebe, jaký jsi drobek.“
„Přemůžu Goliáše s pomocí Boží,“ trval na svém David.
Král nakonec svolil, ale měl jednu podmínku: „Pokud to chceš zkusit, musíš si alespoň obléci mou zbroj.“
David si ji zkusil, ale nedokázal se…