Jak šel Jack hledat svoje štěstí

Jednoho dne si mladý chlapec jménem Jack umínil, že půjde hledat svoje štěstí. A tak si sbalil do batůžku něco na zub, a vydal se do širého světa.

Zanedlouho potkal kočku. A kočka se ho ptá: „Kamže jdeš, Jacku?“

„Jdu hledat svoje štěstí. Pojď se mnou, bude mi veseleji,“ navrhl jí.

Kočka souhlasila, a tak šli dva.

Zakrátko potkali psa. A pes se jich ptá: „Kamže vy dva jdete?“

„Jdeme hledat štěstí. Jdeš s námi? Bude nám veseleji,“ navrhli mu.

A tak se k nim přidal i pes a dál už šli tři.

Jak tak šli, cestou natrefili na kozu. „A kampak jdete tři?“ zeptala se koza celá zvědavá.

„Jdeme hledat štěstí. Nepřidáš se k nám?“ ptají se Jack, kočka a pes.

Koza souhlasila, a tak už putovali čtyři.

O kousek dál uviděli býka. I ten se k nim bez otálení přidal, a to už jich šlo pět rovnou za nosem.

Úplně na konci vesnice spatřili ještě kohouta. Také jemu řekli, že jdou společně hledat štěstí, a pozvali ho do party. Kohout se k nim s radostí přidal, neboť v té chvíli neměl nic zajímavého na práci, a hledání štěstí mu tudíž připadalo jako dobrý nápad.

Ale už se pomalu stmívalo, slunce dávno zapadlo, a přátelé začali tedy přemýšlet, kde by mohli přenocovat. Náhle se před nimi objevil jakýsi dům.

„Všichni buďte zticha! Půjdu prozkoumat, co se tam děje,“ řekl Jack zvířátkům, a ta zůstala stát tiše na místě.

Jack opatrně vyšel na verandu a, krče se pod oknem, nahlédl dovnitř. Tam uviděl celou družinu zbojníků, jak počítají peníze ze své kořisti.

Potom se vrátil ke svým zvířecím kamarádům a řekl jim: „Pomaličku se všichni přikrademe ke dveřím, a až je otevřu, každý z vás bude ze sebe vydávat co nejvíc hluku.“

A jak řekl, tak se také stalo.…