Moudrý Matěj a blázni

Jednoho dne se Matěj vydal do světa, že si najde nevěstu. Jak tak vandroval krajinou, zabloudil do jakési malebné vesničky, kde na veselici poznal krásnou dívčinu. Na druhý den už seděl u hospodáře, zda by mu ji nedal za nevěstu. Ten ho pěkně u sebe přivítal, usadil v kuchyni a dal mu napít vody.

„Nuže, zajdi do komory pro něco na zub,“ zvolal rychtář na svoji ženu.

Ta odběhla do komory, že nějaké dobroty přinese, ale už hodnou chvíli se zpět nevracela.

„Nuže, dcerko moje, běž se podívat, co tam tvoje matka tak dlouho dělá, že s tím jídlem nepřichází,“ poslal otec dceru do komory.

Dívčina odešla do komory, dveře za sebou zavřela, ale ani jí celou věčnost nebylo.

„Co tam ty ženy tvoří, že nás tu tak čekat nechávají?“ rozčiloval se otec a teď se už i on vydal do komory.

Čeká Matěj v kuchyni, posedává. Kukačka na hodinách odbíjí jednu hodinu za druhou, ale celá rodina nikde. Rozhodl se tedy jít po nich podívat, zda se jim něco nepřihodilo, když tak dlouho nepřichází. Otevře dveře komory a vidí, že všichni tři v objetí stojí a pláčou, vzlykají a bědují.

„Cože se vám všem stalo?“ zeptal se udiveně Matěj.

Jenže ti tři tak nahlas naříkali, že si Matěje v komoře ani nevšimli. Až po chvíli máma zdvihne hlavu a říká: „Podívej, Matěji, tam nahoře, přesně nad tvojí hlavou, je do trámu zaťatá sekera. Když se vy dva mladí vezmete a dítě mít budete, jistě ho budeme i sem do komory na polední spánek ukládat. Sekera může snadno spadnout na děťátko v kolébce. Ach, to bude tragédie! Proto tu naříkáme, protože téměř jistou smrt oplakáváme.“

Matěj se nestačí divit. Neví, zda se má smát, nebo rovnou spolu s nimi plakat. Utišil je, nazpět do kuchyně přivedl, usadil ke…