Jak jel traktor na vandr

Jednoho časného rána se krásný červený traktor vydal na vandr. Přejel přes kopec a pak dolů, kolem třpytivého modrého jezera, až se přiblížil k lesu.

„Traktore, kam ses vydal s takovým rachotem?“ zeptala se ho veverka sedící na stromě.

Naleštěný traktor pyšně zavrněl starým motorem: „Na vandr!“

„A to jdeš jen tak nalehko? Kde jsi nechal vlečku?“ zachichotala se zrzečka.

Traktor zařadil zpátečku a trochu couvl. Červená vlečka, kterou vždy míval připojenou vzadu, nebyla nikde vidět. „Och, jsem já to ale motor starý! Jistě budu na vandru potřebovat leccos. Jak bych mohl jet bez vlečky? Asi jsem ji zapomněl na farmě.“

A ihned se vydal zpátky. Projel podél jezera, nahoru kopcem, dolů kopcem a zase do kopce a z něho dolů, až konečně dorazil na farmu. Za velkou železnou branou spatřil flekatou kravičku, a tak ji oslovil:

„Kravičko, kravičko, neviděla jsi náhodou moji červenou vlečku? Někde tady jsem si ji zapomněl.“

„Neviděla, neviděla,“ odpověděla kravička zamyšleně, „ale zeptej se tamhle býka.“

Traktor smutně vyfoukl kouř a vydal se za rohatým býkem, který se pásl nedaleko.

„Pane býku, neviděl jsi, prosím, moji červenou vlečku?“

„Neviděl,“ nervózně zafuněl mohutný býk z velkých chřípí.

„A nevíš, na koho bych se ještě mohl obrátit?“

Býk znovu rozmrzele zasupěl: „Jdi a zeptej se selat.“

Traktor vesele přidal plyn a rozjel se k bahništi, kde se spokojeně válelo asi deset selat.

„Prasátka, selátka, neviděla jste, prosím, moji červenou vlečku?“

„Chrocht, chrocht, není-li tady v bahně, tak jsme ji neviděla. Ale možná slepice vedle ji viděly. Zeptej se jich.“

Jakmile se traktor otočil, slepice už na něj vyvalovaly své korálkové oči.

„Ani vy, slepičky, jste moji vlečku neviděly?“

„Ani my,“ zakdákala jedna z nich a prohrábla se nožkou v hlíně.

„Tak za kým mám ještě jet?“ zoufale…