Jak Ivánek hospodské za nos vodil

V žádné vesnici kdysi nesměly chybět hospody. V těch hospodách byli hospodští a ti prodávali lidem pálenku. Lidé se pálenky napili a potom prováděli neplechu. A tak se lid rozhodl všechny hospodské vyhnat, aby jim už dál neškodili.Hospodští se proto toulali po kraji, bloudili křížem krážem a nevěděli, kam se vrtnout. Jednoho dne potkali mládence a zeptali se ho: „Který ty jsi?“

„Ivánek. A kdo jste vy?“

„My jsme hospodští. Vyhnali nás za to, že jsme pálenku prodávali a lidem tak škodili. Hledáme místo, kde bychom si mohli nové krčmy postavit. Pojď k nám do služby a pomoz nám. Povedeš nás, abychom tu nezabloudili.“

Ivánek přikývl, že půjde. Ale v duchu si pomyslel: „Tak tyhle hospodské z jednoho kraje vyhnali a oni se chtějí jinde usadit a dál lidem škodu působit? To nemůžu dovolit! Však jim ukážu, co se patří!“ A tak je vedl, jak ho požádali.

Vodil je celý den a kvečeru je zavedl do lesa.

„Tady přenocujeme,“ zavelel Ivánek.

„Tady? Na zemi? Bez peřiny?“ podivili se hospodští.

Ivánek se rozhlížel kolem dokola, kde by sehnal peřinu, až mu zrak padl na mraveniště. Ukázal na něj:

„Tu máte peřinu. Lehněte si a spěte.“

Hospodští poslechli. Když mravenci zjistili, že jim kdosi zalehl dům, vylezli ven a šup na hospodské. Lezli po nich a štípali a hospodští se vrtěli a funěli jako koně. Když už se to nedalo vydržet, vyskočili na nohy. S křikem se rozutekli do všech stran, až se ztratili. Celou noc bloudili strašlivým temným lesem a nedokázali Ivánka najít.

Ivánek si v noci odpočinul a ráno se vydal dál. Vtom spatřil na cestě před sebou vůz s polámaným kolem. Vyhrnul si rukávy a že ho opraví. Když byla práce hotová, znenadání se z lesa ozval lomoz. To se…