Hvězdičková pohádka

V jednom malém království na nebi žila malá hvězdička. Měla všechno, co chtěla: kamarády, hodnou rodinu – mámu hvězdu, tátu hvězdu i brášku hvězdu a krásný domov ve tvaru hvězdy.

V tom domečku měla i postýlku ve tvaru hvězdy. Hvězdičkový byl i její polštář a peřina, a na stole dokonce stálo akvárium a v něm bydlela mořská hvězdice.

Jedno jí ale ke štěstí chybělo. Ještě nikdy nedostala od paní učitelky Hvězdičkové ve školce pochvalu za kreslení a úkoly. Pochvala za kreslení a úkoly bylo, jak jinak, razítko ve tvaru hvězdičky. To razítko dávala paní učitelka Hvězdičková na obrázky, které byly udělané správně.

Malé hvězdičce se zdály tyto úkoly moc těžké. Děti třeba musely projít pomocí tužky bludištěm na papíru a najít východ. Anebo musely správně spojit všechny body od 1 do 10, než jim vyšel obrázek hvězdy. Tu pak musely vybarvit správnou barvou.

Ale malá hvězdička nastoupila do školky teprve letos a měla ještě neobratné prstíky. Kreslení jí moc nešlo a často udělala nějakou chybu. Připadalo jí, že ostatní hvězdičky jsou mnohem šikovnější než ona.

„To nic, moje malá třpytko,“ konejšila ji maminka hvězdička. „Je to jen cvik. Uvidíš, budeš se den co den zlepšovat. A i to hvězdičkové razítko tě bude o to víc těšit, až ho nakonec dostaneš!“

Naše malá hvězdička ten den seděla u stolečku ve tvaru hvězdy a plnila zapeklitý úkol od paní učitelky Hvězdičkové. Měla najít správné stíny všech nakreslených hvězd. Bylo jich pět. Ta první měla rozcuchané hvězdné vlasy, druhá se držela hvězdné maminky, třetí zrovna obědvala hvězdný oběd, čtvrtá jela po obloze na hvězdném kole, a ta pátá dokonce skákala přes hvězdné švihadlo.

Naše malá hvězdička seděla nad úkolem a pekelně se soustředila. Spojila první dvojici.

„Výborně!“ pochválila ji paní učitelka Hvězdičková.

Spojit další čtyři pak…