Ve vesnici bylo rušno. Čekal ji tradiční zimní charitativní koncert, který chystali místní dobrovolníci, hlavně maminky a tatínkové. Už dnes večer tam měl přicestovat známý operní zpěvák, a ne ledajaký! Místo hudebních nástrojů ho doprovázel jeho pes, který jich uměl vytím napodobit hned několik. Třeba klavír. Nebo flétnu. A také violoncello.
„František a pes Figaro“ byli známé duo a lidé se na jejich koncerty velmi těšili. Těžko říct, jestli měli raději nadaného zpěváka nebo talentovaného psíka. Jak se vlastně poznali? Celé to byla jen náhoda. Pan František trpěl odmaličkaoční vadou, kvůli které viděl většinu světa rozmazaně. Pořídil si proto psa, aby mu pomáhal s orientací. Časem všk zjistili, že jim to ladí i jinak. A tak spolu začali vystupovat.
Kvůli problémům se zrakem nemohl František řídit. Do hor je proto mělo dovézt auto s osobním řidičem. Zadní prostor mělo speciálně upravený tak, aby tam měl čtyřnohý umělec dost místa. Nechyběl ani psí minibar se sušenými masovými proužky, rybími kůžemi a psími sušenkami. Mňam! A také lékárnička se speciálními šalvějovými bonbóny, kdyby zpěváka bolely hlasivky.
Jejich řidič kdysi poslouchal výhradně moderní hudbu. Ale za ty roky najezdil se zpěváckou dvojicí tolik kilometrů, že mu melodie Aidy nebo Figarovy svatby zněly jako běžné rádio. Ostatně, právě podle té druhé dostal pes své jméno.
František a Figaro pocházeli z města na jihu, proto toho o zimě moc nevěděli. Tolik sněhu byli zvyklí vídat jen ve vánočních filmech. Když jim z vesničky psali, aby nezapomněli na řetězy, František byl přesvědčený, že myslí řetězy na vánoční stromeček. A Figara to dokonce vyděsilo, protože se bál, že by ten řetěz mohl být pro něj. Byli prostě umělci, rozuměli notám a ne počasí.
Naštěstí pan řidič přesně věděl, o co jde, a sněhové řetězy přidal do kufru. Hned vedle…