Šerosvět 4. část: Divoká jízda

Temně zelenou mlhou Šerosvěta se řítilo vozidlo s podivnou posádkou – alchymistou Somniem, jeho asistentem Jonasem a Matějem, klukem, který se v tomto světe ocitl jen náhodou. A za volantem sedělo podivné stvoření jménem Lily.

Mlha od minule snad ještě zhoustla. Občas v ní zavířily nafialovělé nebo modravé spirály mihotavých tvarů, které se měnily v chuchvalce blikajících světýlek. Matějovi připadalo, že je pronásledují hejna šílených svatojánských broučků.

Lily řídila Cukrkandl, ale nemělo to příliš společného s tou poklidnou a soustředěnou činností, kterou předváděl Matějův tatínek za volantem auta. Stvořeníčko chvilku neposedělo, většinu času trávilo na hlavě nebo na rukou, přičemž volant svíralo nejčastěji nohama, popřípadě zuby.

Z vedlejší sedačky vykukoval Somnius, který měl co dělat, aby svou dlouhou postavu vtěsnal na místo spolujezdce. Nakonec se propadl hluboko do čalounění, jen kolena mu trčela za předním sklem jako hrby mimořádně hubeného velblouda. Lily se mu občas pokusila shodit z hlavy klobouk, nebo ho aspoň trefit prudce mrštěným bonbonem.

Dlužno dodat, že Cukrkandl jí šoférování ani trochu neusnadňoval. Matěj si všiml, že každé kolo špionážního vozu je jinak veliké a každé se točí trochu jiným směrem. Navíc se jeho blankytně modrá kapota neustále chvěla, třásla a vlnila, jako by byla lechtivá, a sedačky, kryt motoru a kufr s rezervní pneumatikou co chvíli vyskakovaly do bezmála půlmetrové výšky.

Ani tohle ale nebyla ta nejhorší věc. Auto totiž mluvilo. Co, mluvilo… hádalo se, diskutovalo a už při nastupování bylo jasné, že se mu na nebezpečnou akci ani trochu nechce.

„Dobře, nastupte si, ale pojedete beze stínů!“ prohlásil Cukrkandl nakonec, když se mu nepodařilo zpětným zrcátkem odtlačit Lily, která se po hlavě cpala na místo řidiče. „Stačí, že s sebou berete to dítě. Jste nezodpovědní a s tím já nechci mít nic společného…“

„Nezdržuj a pusť mě dozadu,“ zahučel…