Drak Vrak

Bylo jednou jedno malé městečko. V celém okolí bylo známé svým obrovským vrakovištěm. Avšak kromě starých rezavých vraků žila na tomto vrakovišti i jedna velmi podivná bytost – starý drak přezdívaný Vrak.

Vrak byl již postarší drak a své jméno si vysloužil díky svému jedinečnému vzhledu. Celé jeho tělo bylo z kovu, až na oči. Oči měl živé, téměř lidské, kaštanové barvy, a pokrývala je kovová víčka a malé drátěné řasy. Jeho tělo se celé skládalo z velkých kovových plátů připevněných šrouby. Vypadal, že nosí brnění jako rytíři z dávných dob.

Ale čas se už podepsal i na Vrakovi. Nyní bylo celé jeho tělo včetně obrovských křídel velmi rezavé. Co kdysi býval zářivý lesklý kov, byla nyní jen samá rez. Místy měl drak Vrak v útrobách spadané části, které si musel zalátat starým šrotem, jako jsou staré dveře od auta nebo pohozené kusy plechu. Kvůli rezavému tělu se sotva hýbal a už se jen pomalu šoural po vrakovišti. Křídla nedokázal ani pořádně rozprostřít a na to, že někdy létal, si již nedovedl ani vzpomenout. A když se hýbal, znělo to, jako když se otevírají staré kovové dveře.

Drak Vrak trávil většinu dní jen na vrakovišti, kde se staral o šrot a stará auta, která mu lidé přiváželi. Jednoho dne přijelo na vrakoviště auto, které bylo zcela zničeno. Už nemělo smysl ho ani rozebírat na části. Když se však drak zaposlouchal, náhle zaslechl z auta tiché kňučení.

Nahnul se a nahlédl dovnitř, když spatřil, že v otevřeném kufru pláče malé štěně. Bylo bílé s černými fleky po celém těle, přesně jako kravička. Mělo tak velká ouška, že když na něj Vrak dýchl, vlály mu jako praporky ve větru.

Drak ho však rychle uklidnil: „Neboj se, maličký, tady jsi v bezpečí, já ti neublížím.“

Štěňátko se uklidnilo…