Zebra, která milovala duhu

6
 min
5
+
4.74
 • 
1767
 hodnocení
Černo-bílé zebry jsou spokojené ve svém černobílém světě a nepotřebují žádné další barvy. Aspoň si to myslí. Ale Matylda není jen tak obyčejná zebra. Rozhodne se svoje kamarádky přesvědčit, aby poznali krásu barev.
Tuhle pohádku si můžete zdarma stáhnout jako PDF a vytisknout. V aplikaci Readmio máte tuto možnost u každé pohádky.
Stáhnout:
Zebra, která milovala duhu
QR kód
Oskenujte QR kód k otevření pohádky v aplikaci
Mio tip
Tapnutím na 🔊 zvýrazněná slova přehrajete zvuky.

Děti, víte, jak vypadají zebry?

Přesně tak: na zebrách si každý hned všimne především toho, že jsou černo-bílé.

Černé nebo bílé muselo být také všechno, co měly černo-bílé zebry ve své černo-bílé školce. Černou a bílou zkrátka zbožňovaly. Malé zebry proto rády hrály šachy nebo aspoň dámu. Jídávaly bílou krupicovou kaši s černým mákem. A když měly svátek, daly si bílou vanilkovou zmrzlinu s kousky tmavé čokolády. Když se dívaly na televizi, tak jen na tu starou, černobílou. A když si chtěly s někým hrát, pak jedině s bílými volavkami nebo s černými pštrosy. S jinými zvířaty se zebry nebavily.

Až na Matyldu. Matylda byla trochu neobyčejná zebra. Přestože byla také černo-bílá jako všechny její kamarádky, lákaly ji barvy. Když ostatní zebry kreslily na papír černými pastelkami kominíky, sněhuláky, tučňáky a lední medvědy, Matylda by nejraději nakreslila… duhu. Jenomže k tomu neměla žádné barevné pastelky.

„Chtěla bych nakreslit… duhu,“ zašeptala Matylda tak potichu, že jí nikdo nerozuměl.

„Co chceš nakreslit?“ zeptala se šeptem kamarádka Anežka a naklonila se k ní ještě víc.

„Duhu,“ řekla Matylda trochu hlasitěji.

„Dudu?“

„Chci nakreslit duhu,“ téměř zakřičela Matylda.

Zebry na ni nechápavě hleděly. Tlamičky měly otevřené dokořán. I oči měly vypoulené. Bílé bulvy a černé zorničky.

„Ale, ale vždyť … ona je… b… b… ble!“

„Je barevná!“ vyslovila Matylda nebojácně celé slůvko. „Je úžasně barevná. Je nádherně barevná!“

„Ale my jsme přece zebry. Náš svět je černobílý. Jiné barvy neznáme a ani nepotřebujeme. Na co by nám byly? Úplně si vystačíme s těmito dvěma. I naši rodiče to tak měli, i rodiče našich rodičů…“ namítla Anežka.

„Povídá se dokonce, že barvy škodí!“ zvolala jiná zebra.

„Já se jiných barev bojím!“ zakřičel kdosi. „Vždyť je jich tolik! A ještě se mezi sebou mohou míchat! A nikdo neví, která barva se hodí ke které,“ přidávaly se …

Tuto a další pohádky najdete v Readmio

... celou pohádku najdete v Readmio

Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.

Zkusit zdarma

Dostupné pro iOS, Android a Web

Download from App StoreDownload from Google Play
RatingsRatingsRatingsRatingsRatings

4.8/5 · 52 000 hodnocení

Další z kategorie Vztahy a emoce

Strašák

Strašák

10
 min
5
+
4.81

V poli stojí osamělý, otrhaný strašák. Všichni se ho bojí – vždyť to je také jeho úkolem. Ale strašák zároveň touží po kamarádech a společnosti. Během jedné noci v roce si však i strašidla dokážou najít kamarády. Díky jedné odvážné holčičce se to podaří také našemu strašákovi.

Rozzlobený autobus

Rozzlobený autobus

7
 min
5
+
4.57

Starý autobus a jeho spolehlivý šofér byli už dlouhé roky sehraná dvojice. Každé ráno vozili spěchající a většinou nervózní lidi do práce. A protože spolu prožili už skutečně všelicos, nic je jen tak nevyvedlo z míry. Ale jednoho dne se stalo něco, co překročilo všechny hranice únosnosti.

Chobotnice Justýna

Chobotnice Justýna

7
 min
5
+
4.76

Bylo by to opravdu skvělé mít více rukou, že ano? Chobotnice Justýna si to ale nemyslí. Má rovnou osm chapadel a neustále jimi něco shazuje kvůli své věčné nemotornosti. Navíc ani moc nezapadá mezi své podmořské kamarády. Pak ale náhodou přijde na to, že i ona je v něčem opravdu dobrá. Co to jen bude, se dozvíte v této pohádce z mořské říše.