Domácí mazlíček, jakého nemá nikdo

Dnes dostaly děti ve školce velký úkol: mají nakreslit obrázek svého domácího mazlíčka. Příští týden potom ukážou ostatním svůj obrázek a mohou o něm i povyprávět. Děti se už nemohly dočkat. Lukášek se chlubil, že má pruhovaného křečka, a Vaneska zase dvě huňaté kočky, které se jmenují Micka a Murka. A Tomáš říkal, že jeho bílý pudlík dokáže všelijaké vtipné kousky!

Jen Mirek byl po celou dobu zticha. Mirek nemá doma ani psa, ani kočku, jen starší sestru Dášu, a ani s tou se nemohl pochlubit. Ostatní děti mají bratry, kteří je vezmou na fotbal nebo svezou na skútru. A Tomášova sestra pracuje v kině, takže bere Tomáše na všelijaké filmy o superhrdinech! Ale Dáša se stále jen vrtá v hlíně a sází květiny, což je zkrátka ohromná nuda!

Mirek se vlekl domů ze školky úplně bez nálady a ani maminčiny žerty ho nedokázaly rozveselit.

„Mami, co kdybychom si koupili psa?“ žadonil smutně.

Maminka se na něho soucitně podívala, ale odpověděla to co vždy: „Mirku, už jsem ti to říkala mnohokrát. Mám alergii na zvířecí srst. Víš, že nemůžu ani pohladit sousedova kocoura, protože bych hned kýchala a oči by mi zčervenaly a otekly.“

„Aspoň malé mořské prasátko?“ zkoušel Mirek. „Takové maličké!“

„Co kdybychom si raději koupili rybičky?“ přesvědčovala Mirka maminka. „Budeš si moct vybrat jaké barvy – některé dokonce svítí ve tmě!“

„Ale mami, ryba se přece nedá ani pohladit,“ reptal Mirek. „To není vůbec žádný mazlíček!“

Než přišli domů, maminka zkoušela ledacos. Navrhla ještě výlet do ZOO, dokonce návštěvu u tety Nory na statku, ale Mirka nic nevytáhlo z jeho pochmurné nálady.

Ve dveřích je už čekala Dáša. „Vítejte doma!“ volala zvesela. Radovala se, protože dnes z květinářství zase dovlekla nové rostlinky a chtěla se s nimi pochlubit.

Mirek sotva něco zabručel a utekl do svého pokoje.

…