Dinopohádky: Jak si Brontík našel nové přátele

V jedné daleké předaleké krajině, za širým mořem, hustými lesy a velkými bažinami žil malý dinosaurus jménem Brontík. No, malý zrovna nebyl. Jakožto brontosaurus byl i přes svůj mladý věk skutečným obrem. Krk i ocas měl dlouhé pár metrů a vážil několik tun.

Jednoho dne mu otec řekl: „Brontíku, s maminkou jsme se rozhodli, že se budeme stěhovat do teplejších krajin. Jsme si jistí, že si i tam najdeš nové kamarády.“

Brontík mlčky seděl, ale v nitru cítil jakýsi nepokoj.

Putovali celé týdny, až přišli na místo, které se mělo stát jejich novým domovem. Brontík si všiml, že tu žijí zvířátka, která jsou mnohem menší než on. Toužil se skamarádit se všemi. Ale zvířátka se nechtěla kamarádit s ním. Bála se ho. Myslela si, že je chce sníst. Nikdo z nich však netušil, že Brontík je býložravec a pochutnává si jen na čerstvých zelených lístcích.

Smutný Brontík přišel domů a postěžoval si rodičům. „Nikdo mě nezná, nikdo o mně nic neví, a přesto se mě bojí.“

Otec ho pohladil a řekl: „Synáčku, to jsou jen předsudky. Máme je hlavně vůči těm, které nejméně známe. Dovol jim, aby tě lépe poznali.“

Brontík to tedy nevzdal v naději, že na něj zvířátka změní názor, až ho lépe poznají.

Druhý den přišel na místo, kde si zvířátka hrála. Začala na něj pokřikovat, aby odešel. Bála se, že jim zničí míč. Jedno zvířátko ovšem vykoplo míč tak vysoko, že se zasekl v koruně stromu. Poprosilo tedy Brontíka, který už byl na odchodu, jestli by jim nemohl pomoct. Brontík míč díky svému dlouhému krku hravě vytáhl a podal jim ho zpět na hřiště.

Všichni mu za to poděkovali a nejen to. Omluvili se, že se k němu nepěkně chovali. Dokonce z něj udělali hlavního …