Řeka

Jsem řeka. Možná přemýšlíš, jak se jmenuji, ale moje jméno není důležité. Jsem daleko starší než lidé a za ty roky už mi dali spoustu jmen. Dnes tě před spaním vezmu na výlet a ukážu ti hodně krásných míst, na která se už mnoho let dívám.

Naši cestu začneme v lese. Tady vyvěrá ze země můj pramen. Když se pořádně zaposloucháš, uslyšíš jemné bublání vody. To jsem já. Stačí jít po zvuku a podívat se dolů do jehličí. Tam uvidíš tenkou stružku, jak pomalu stéká z kopce. Pojď se mnou po proudu, půjdeme dál.

Opouštíme les. Tady už jsem si vybudovala úzké, ale pevné korýtko. Moje voda pomáhá zavlažovat přilehlá pole a lidé si mě tu hýčkají. Starají se, aby byly moje břehy vždy čisté, a vysázeli mi tu krásné stromy. Když vyšlu vysokou vlnku, mohu se potěšit pohledem na zlatavé klasy obilí.

Podívej, blížíme se k vesnici! Mé koryto vede přímo jejím středem. I tady mě mají rádi a starají se o mě. Díky mně tu totiž mají přírodní koupaliště, do kterého si berou moji vodu. Pojď, nakoukneme tam. Projedeme se kousek pod zemí a už jsme tu! Lidé si vychutnávají moji svěžest a chladivé objetí. Pošleme jim vlnku. A ještě jednu! A už je čas vrátit se zpět do koryta.

Vracíme se do polí. Všude kolem nás roste kukuřice a na mých březích se červenají vlčí máky. To je ale krása! Už jsme skoro u místa, kde se usadili pstruzi. Možná na tebe nějaký mrkne zpod hladiny.

Před námi se tyčí most. Kolem nás začíná být docela rušno, blížíme se k městu. Městem protéká daleko větší řeka a moje voda se tam do ní vlévá. V naší cestě pak budeme pokračovat všichni spolu. Bude se ti to moc líbit.

Mé koryto se tu…