Deukalion a Pyrha

Tento příběh se stal, když byla Země ještě velmi mladá. Žilo na ní teprve páté pokolení celého lidstva. Světovládce Zeus byl proto velmi zvědavý, jak se na Zemi žije. Dostaly se však k němu zvěsti, že lidé jsou mimořádně krutí.

Králové, kteří na Zemi vládli, se ke svým poddaným chovali hrůzostrašně. Nutili je tvrdě pracovat, dokud nepadali vyčerpáním. Nedávali jim dostatek jídla a nechávali je trpět zimou. A když se našel někdo, kdo přísné zákony porušil – běda! Králové ho zavřeli do arény s nebezpečnými a hladovými tygry. Jako by se předbíhali v tom, kdo bude krutější.

Tolik krutosti a neštěstí! Bylo to tak ohavné, že Zeus těmto řečem nejdříve ani nechtěl věřit. Rozhodl se tedy, že na sebe vezme podobu člověka a projde celou Zemi, aby zjistil pravdu. A tak se v převlečení za poutníka vypravil do různých koutů Země. Bohužel, pověsti, které se k němu dostávaly, nebyly ještě nic oproti skutečnosti.

Poslední kapkou byla návštěva paláce krále Lykáóna. Když Zeus viděl jeho nesmírnou krutost, rozhodl se odhalit, že je bůh, a zasáhnout. Ukázal proto lidem svoji božskou podobu.

Zatímco ostatní padli na kolena, král Lykáón se mu vysmál. „Ty že jsi bůh? Jaká směšná představa! Pohleďte na toho ubožáka, jak se nás snaží oklamat,“ zvolal pohrdavě.

Dia to řádně nahněvalo a jeho zuřivost neměla hranic. Metal blesky křížem krážem, ničil, lámal a nechal shořet celý Lykáónův palác. Vystrašený král se rozběhl do pole. Myslel si, že před Diem uteče, jenže ten ho v okamžiku proměnil v divokého vlka a nechal zmizet v lese.

Když se Zeus vrátil na horu Olymp, byl rozhodnutý, že zničí celé lidstvo. Nejdříve chtěl na Zemi seslat takové blesky, že by okamžitě lehla popelem, ale bál se, aby neshořela celá zemská osa.

Nakonec se rozhodl, že na…