Šerosvět 2. část: Zuřivá kniha

Kráčeli takřka neviditelnou stezkou mezi mlžnými víry, z nichž jen tu a tam vykukovaly podivně zbarvené tvary. Matěj byl obyčejný kluk, který se zničehonic ocitl v Šerosvětě – ve světě mezi bděním a snem. Před ním kráčel vznešený alchymista Somnius.

Matěj se držel Somniovi v patách a dával velký pozor, aby neztratil alchymistova záda z dohledu. Pár metrů za ním poskakovala Lily, která svou prchavou rukou co chvíli utrhla chomáč mlhy a hodila ho po ostatních. Když však první mlžná koule přiletěla k Matějovým zádům, s tlumeným plop! se rozplynula do neznáma.

Somnius na tom byl hůř… Žádným podobným kouzlem totiž chráněn nebyl a nadskočil pokaždé, kdykoliv se mu Lily trefila do zátylku. Předstíral ovšem, že se nic neděje. Kráčel svižným krokem přímo za nosem, něco si mumlal pod plnovous a lem jeho pláště při doteku s mlžnými víry lehce jiskřil. K Matějovi doléhaly jen útržky alchymistova mručení:

„… bude to bolet… ty její zuby… no, hrubou silou… asi špatný nápad…“

Chlapec z toho nebyl nijak moudrý a rozhodl se, že si raději nebude nic domýšlet. Navíc měl svých starostí dost. Na záda se mu totiž zavěsil Stín, který se marně pokoušel být nenápadný. Kdykoliv se po něm Matěj ohlédl, předstíral, že tam není, a to tak naivně a hloupě, že by se chlapec snad i rozesmál – kdyby tedy situace nebyla tak bezvýchodná.

Cesta netrvala víc než pár minut, když se barevná mlha na okamžik rozestoupila a před skupinkou se objevily bytelné dřevěné dveře. Zasazeny byly v rámu, jak už dveře bývají, jen stěny kolem nich chyběly. Somnius vyštrachal z kapsy ohromný svazek klíčů a začal hledat ten správný.

Matěj si střídavě mnul oči a přemýšlel, zda se alchymisty nezeptá, k čemu je to dobré a proč jednoduše neprojdou kolem. Jenže pak sám…