Car a tkadlec

Byla jednou jedna země, ve které vládl starý car. Jednoho dne, když právě panoval, přišel k němu posel z ciziny. Nic neříkal, jen si v tichosti prohlížel carův trůn. Potom vyndal z kapsy křídu a kolem trůnu udělal tlustou čáru.

„Co to má znamenat?“ zeptal se car, ale odpovědi se nedočkal. Posel tam jen stál a nepromluvil jediného slova.

Car byl velmi znepokojený chováním posla, a tak si nechal zavolat všechny svoje rádce, aby mu řekli, co ten kruh kolem trůnu znamená. Jenže rádcové carovi nedokázali dát odpověď. Car se rozzlobil a přikázal rádcům najít člověka, který mu všechno vysvětlí, jinak přijdou o hlavu.

Rádcové se tedy vydali do světa hledat nějakého moudrého člověka, který by uhodl, co znamená ta záhadná čára kolem trůnu. Obcházeli jedno město za druhým, zastavovali se v každém domě, ale nikoho se jim nepodařilo najít.

Nakonec se zatoulali na samotu, kde široko daleko nic nebylo, jen jedna chaloupka přikrčená mezi kopci. Zaklepali na dveře, ale nikdo neotvíral. Vešli tedy dovnitř, ale v místnosti ani živáčka. Jen kolébka visela ze stropu a sama od sebe se kolébala.

„Cože jsou to za čáry, když tu nikdo není?“ divili se rádcové. Otevřeli druhé dveře a tam zas jen prázdná místnost. Jen kolébka, co visela ze stropu a sama od sebe se kolébala.

Vyšli ven z domu na nedaleký kopec a odtud viděli, jak se na střeše toho domu suší pšenice. Nad pšenicí byla upevněná třtina, která se sama od sebe pohybovala z boku na bok a plašila ptáky, aby nemohli na pšenici sedat.

„Co to, co to? Vždyť je úplné bezvětří. Jak to, že se ta třtina pohybuje?“ opět se divili rádcové. Vtom si všimli, že v domě musí být ještě jedna místnost, protože v jednom okně plápolalo světlo a…