Baletka

V celém bytě ještě vonělo cukroví a za oknem dohořívala svíčka. Adélka slyšela, jak se tatínek s maminkou v kuchyni smějí a povídají si. Ona už ale nějakou chvíli seděla u sebe v pokojíčku a radostně se dívala na právě rozbalené dárky. Od maminky s tatínkem dostala nové baletní piškoty a sukýnku a dědeček s babičkou koupili lístky na Labutí jezero. Na balíčku od rodičů se otáčela malá baletka na klíček, která teď seděla Adélce v dlani. Adélka byla v sedmém nebi. Sváteční večer měl jen jednu jedinou vadu na kráse.

„Ať už se mi konečně podaří ta nešťastná pirueta!“ vzdychla si holčička a trochu závistivě se podívala na figurku, které stačí jen natočit klíček a ona se bezchybně točí do rytmu zvonkohry.

Adélka si balet zkusila poprvé, když jí byly čtyři roky. Maminka ji zapsala na zkušební hodinu a Adélka se tehdy trochu bála. Okamžitě si však zamilovala hodnou a elegantní paní učitelku, líbila se jí hudba, na kterou v hodinách tančili, a když pak poprvé viděla Louskáčka v Národním divadle, zrodila se opravdová láska na celý život.

Teď Adélka vstala a oblékla si nové baletní oblečení. Malinkou baletku na klíček si schovala do nočního stolku na památku. Zapnula hudbu a pustila se do trénování. Taneční škola, kam Adélka posledních pět let chodila, totiž chystala představení o Šípkové Růžence a Adélka by moc stála o hlavní roli. Na to se ale potřebovala naučit piruetu. Konkurz měl být hned první týden po prázdninách, ale holčičce se stále nedařilo.

Se soustředěním si odpočítala: „Pět, šest, sedm, osm, toč!“ Ale opět nebyla úspěšná. Nedaří se jí zůstat na špičkách. A když se jí to podaří, nedotočí se. A když se dotočí, ztratí na konci rovnováhu. Nešťastná dívenka si sedla na zem a začala natahovat. Když tu najednou zaslechla…