Důvěřivý Stuart

Kdysi, už je to spousta let, žil v jednom dalekém městě mladík jménem Stuart. Už od dětství měl sklony věřit všemu, co někde zaslechl. Už jako malý kluk hledal konec duhy, aby ho dovedl k pokladu. Nebo mluvil na ryby v řece v naději, že mu aspoň jedna splní tři přání. A jindy zas lovil žáby, aby je mohl políbit a vyčarovat si tak princeznu.

Jeho rodiče se zpočátku nad synkovou bezelstností jen usmívali. Chlapec si však svou naivitu přenesl i do dospělosti. A co čert nechtěl, vědělo o tom celé město.

„Hej, Stu, zítra si dej pozor, budou pršet hřebíky,“ volali na něj. A opravdu, na druhý den se mladík motal po městě s kovovým kbelíkem na hlavě. Lidi se mu smáli, až se za břicho popadali.

Ale to, co začalo jako nevinná legrácka, časem nabíralo na nehezkých obrátkách.

„Hej, Stu, dole pod městem je prý někde schovaná truhla se stříbrem. Když ji najdeš, bude tvoje,“ šeptali mu. Pak sledovali, jak špinavý Stuart vylézá po několika hodinách ze stoky s prázdnýma rukama.

Stuart se stále tvářil, že si z podobných vtípků nic nedělá. Až jednou…

„Hej, Stu, běží za tebou medvěd,“ ozvalo se chlapci za zády, zrovna když sbíral dříví v lese. Jak bylo jeho zvykem, dal se rovnou do běhu. Jen jednou se přes rameno ohlédl, ale nikoho za sebou nespatřil.

„Takhle ho neuvidíš, tenhle medvěd je vidět, jenom když se na něj podíváš pod nohama!“ křičeli na něj kluci.

Stuart jim jako vždycky uvěřil, ani se nad tím nezamyslel. A víte, co udělal? Hned se v běhu předklonil, aby se na zvíře podíval. A udělal ukázkový kotrmelec! Pak jen vyskočil na nohy a běžel dál. A jelikož to byl skutečně důvěřivý mladý muž, ještě ho několikrát ve snaze spatřit medvěda…