Královna straka

V daleké zemi žila zlá královna. Lid, kterému vládla, žil v bídě. Zato ona sama byla nesmírně bohatá. A to díky tomu, že lidem brala všechno, co se jen dalo. Posílala svoje stráže do jejich domovů, aby lidem zabavily úplně všechno, na co přijdou. Nebylo dne, kdy by královna něco někomu neukradla. I když země, v níž panovala, byla velká, zanedlouho jejím obyvatelům nezůstalo nic než holé stěny.

Avšak v této zemi, hluboko v lesích, žila i bílá čarodějka. Ta se sice lidem vyhýbala a žila si svým osamělým životem, ale té velké bídě a neštěstí už nemohla dál jen tak přihlížet. A proto se rozhodla, že navštíví královnu, aby ji varovala.

Královna seděla mrzutě na trůnu a se svými generály kula plány, jak zemi zvětšit, protože se jí, samozřejmě, zdála malá. Vtom do sálu vešla otrhaná žena s plačícím děťátkem v náručí.

„Královno, paní naše, dej mi, prosím, kousek chleba, jinak mi děti hladem umřou. Mně tím hodně pomůžeš a ty si ani nevšimneš, že ti ubylo,“ prosila utrápená žena na kolenou.

„Jak se jen opovažuješ!“ vykřikla královna a rozzlobeně vstala z trůnu. „A vůbec, jak ses sem dostala? Stráže!“ zvolala a stráže okamžitě přiběhly ke královně.

„Proč jste ke mně pustili tuto otrhanou žebračku?“ křičela královna a pohrdavě hleděla na ubohou ženu.

„Ale… ale vždyť my jsme nikoho dovnitř nevpustili, vaše výsosti,“ koktaly stráže.

A právě tehdy se žena proměnila v bílou čarodějku.

„Varuji tě poprvé!“ pronesla čarodějka a zdvihla varovně prst. „Pokud nevrátíš všechno, co jsi dosud nakradla, přijdeš o všechno, ba ještě i o víc…“

„Chyťte ji!“ přikázala královna strážím, ale marně. Čarodějka zmizela pod příkrovem bílého dýmu neznámo kam.

Královně ta slova několik dní vrtala hlavou, ale postupně na ně zapomněla.

Jednoho dne si vyjela v doprovodu stráží na…