Tři zlaté vlasy

Kdysi dávno, dokonce ještě dřív, než se narodili tvoji prarodiče, vznikla země, která se nazývala Vílozem. Tato země byla skutečně kouzelná. Žily v ní víly života, známé jako sudičky. Vždy, když se narodilo miminko, objevily se tři sudičky a každá mu do vínku dala nějakou schopnost nebo úkol, který musí splnit. Tyto sudičky miminko už neopustily a provázely ho během celého života. Nejznámější sudičky byly Anna, Rozárka a Amálka. Tady je jejich příběh...

„Podívejte se, jaká má pěkná líčka. A ty překrásné zelené oči!“

„Vypadá jako princ!“

Tak se rozplývaly víly nad chlapečkem, který se právě narodil uhlířce a uhlíři v malém domku ukrytém hluboko v lese. Rodiče byli spokojení a opravdu šťastní, protože miminko se narodilo zdravé a krásné. Sudičky vzaly děťátko za ruce a vyprávěly mu, jaký bude jeho osud.

Začala nejstarší – Anna: „Chlapče, dokážeš velké věci, ale zažiješ i hodně nebezpečí.“

„Já ti dávám sílu všechny překážky překonat,“ řekla Rozárka.

„A já,“ dodala Amálka, „chci, aby ses oženil s královskou dcerou.“

Potom udělaly nad chlapcem čarovný kruh a posypaly ho práškem zapomnění. Jenže když pronášely svoje věštby, šel kolem domku samotný král. Uslyšel poslední sudičku a hned si vzpomněl na dcerku, která se mu toho dne narodila.

„Nesmím dopustit, aby se moje dcerka provdala za nějakého chudáka!“ zhrozil se král. Počkal, až se úplně setmělo, a během noci uhlířčino miminko ukradl.

Přišel s ním do hradu a sluhovi přikázal, aby dítě uložil do košíku a poslal po řece pryč. Sluhovi bylo chlapečka líto, ale bál se vzdorovat králi. Vzal tedy dítě a hodil ho do rozbouřené vody.

Víly Rozárka a Amálka se na krále velmi rozhněvaly. Pouze Anna byla spokojená – malý chlapec už zažíval svoje první nebezpečí.

Silný proud řeky unášel košík s plačícím chlapečkem. „Musím ho zachránit!“ řekla…