Marián Dyno Burič
Kapka
Malá školačka Jana je rozmrzelá, že venku prší a ona bez deštníku zmokne. Když však narazí na kouzelnou kapku, naučí se od ní, jak je déšť pro nás všechny důležitý a jak dlouhá cesta čeká na každou kapku v přírodě.


V jedné škole v jednom městě se jednoho dne jedna třída vydala do knihovny. Dětičky cestou
Ale po příchodu do knihovny se všechno
„Pšt, utišíme se,
A děti, ačkoli nerady, nakonec přece jen ztichly. Nejdříve jim paní knihovnice vysvětlily, jak to v knihovně funguje, a potom si už děti mohly jít prohlédnout samotné knihy. Když je nějaká zaujme, mohou si ji půjčit a vzít domů. Všichni byli nadšení, jen malého Jožku to jaksi
„Tebe knihy nebaví?“ zeptala se ho paní knihovnice, když si všimla, že chlapec je jaksi ztracený.
„Nemám rád písmenka,“ odpověděl se svěšenou hlavou.
I ve škole se jim Jožka vyhýbal. Tancovaly mu před očima a neustále se vrtěly, bylo těžké je pochytat a přečíst správně. Věru se mu děti za to často i posmívaly.
„Tak si prohlédni obrázkové knížky, určitě najdeš nějakou zajímavou,“ pobídla paní knihovnice Jožku, vzala ho za ruku a odvedla k regálu s obrázkovými
Jožka se tvářil, že něco hledá, ale popravdě by už byl nejraději z knihovny pryč. Jak se tak motal u knih, najednou loktem zavadil o tu, která vyčuhovala z police. A ta spadla rovnou pod Jožkovy
„Ach, au,“ ozvalo se odkudsi.
Jožka sebou trhl, ale vedle sebe nikoho neviděl.
„Zvedneš mě, prosím?“ zdvořile poprosil neznámý hlas. Zněl opravdu velmi staře.
„Kde jsi?“ podivil se malý chlapec.
„Tady, pod tvýma nohama přece. Před chvilkou jsi mě shodil.“
Jožka si nepamatoval, že by někoho…