Opravdová princezna

Do školy v jednom městečku chodila jedna žačka. Jmenovala se Jana. Byla šikovná a chytrá, ale škola ji moc nebavila. Stále snila o tom, jaké by to bylo, kdyby byla princeznou.

„Je jediná v třídě, která ještě neumí pořádně přečíst ani první písmena v abecedě,“ stěžovala si paní učitelka Janiným rodičům.

Jednoho dne se ve škole učili písmeno P. Žáci si otevřeli učebnice a četli slova začínající tímto písmenem:

PERO

PAVOUK

PERNÍK

A u každého slova byl namalovaný i pěkný obrázek.

PRAVÍTKO

PRASÁTKO

PRINCEZNA

U slova PRINCEZNA byla nakreslená věžička s jediným malým okénkem. A v tom okénku byla uvězněná princezna. Jak se tak Jana dívala na ten obrázek, zdálo se jí, že princezna něco říká, ba spíše křičí. Ale Jana nic neslyšela. Naklonila se blíže a pozorně se podívala na obrázek v učebnici. Ano, kreslená princezna opravdu otevírala ústa. Ale ona stále nic neslyšela. Přiložila ucho k obrázku. Teď už celkem jasně uslyšela slova, která vycházela přímo z učebnice.

„Pomóc!“ křičela kreslená princezna. „Drak!“

„Drak?“ divila se Jana, protože žádného neviděla. „A kde?“

„Tam, v dálce,“ kreslená princezna vystrčila prst skrz zamřížované okénko a ukázala kamsi na protější stranu v učebnici. Byla tam OPICE, OKO i OSTROV, protože to byla strana s písmenem O. Ale žádný drak tam nebyl. Jana tedy rychle nalistovala stranu s písmenem D. A co nevidí? Drak u svého slova chyběl. Znepokojeně listovala zpět stranu po straně.

„Aha, tady je!“ našla za chvíli draka letět nad LESEM na straně s písmenem L. „Už je blízko! Musím princezně pomoct,“ rychle si nalistovala stranu s princeznou. „Jak ti pomůžu?“ přitiskla si ucho k čítance.

„Musíš mě odtud dostat!“ křičela princezna z plných plic, ale Jana ji sotva slyšela.

„Ale jak?“ zeptala se bezradně, když tu ji napadla spásonosná myšlenka. Vzala tužku a…