Oli a Nela na salaši

9
 min
3
+
Otevřít v Readmio

Když se dvojčata Oli a Nela vydají na výlet na salaš, ani netuší, kolik nových věcí se dozvědí: co všechno se odehrává na tradiční salaši, kdo jsou její obyvatelé a mnoho dalšího. Příběh přibližuje dětem tradiční způsob života a zpracování produktů z chovu ovcí.

Tuhle pohádku si můžete zdarma
stáhnout jako PDF
a vytisknout. V aplikaci Readmio máte tuto možnost u každé pohádky.
Oli a Nela na salaši
QR kód
Oskenujte QR kód k otevření příběhu v aplikaci

Malí sourozenci-dvojčata Oli a Nela se už nemohli dočkat soboty. Děda jim totiž slíbil, že je vezme na výlet na salaš. Vůbec netušili, co to ta salaš je, ale hodně se na to těšili, protože děda je vždy brával jen na úžasná a zajímavá místa.

A ačkoli ne moc rádi vstávají ráno do školky, v sobotu se jim oběma už brzy ráno očka sama otevřela, takže budík, který jim maminka večer pomohla nastavit, je dnes budit nemusel. Když se ozval známým pronikavým zvukem, oba už byli dávno vzhůru. Nachystali si svoje batůžky a potom už jen netrpělivě čekali na dědu, až pro ně přijde, aby se společně vydali na další z nezapomenutelných výletů. Dočkali se ho brzy, a tak se už jen rychle rozloučili s rodiči, zabouchli za sebou dveře a vyrazili za novým dobrodružstvím.

Celou cestu na salaš se jeden přes druhého neustále dědy vyptávali na všemožné věci. A děda jim na každičkou otázku trpělivě a s úsměvem na tváři odpovídal. Tak jako vždy.

Naštěstí cesta netrvala příliš dlouho, a proto byli co nevidět na místě. Tam je už vyhlížel bača, který byl s dědou velký kamarád.

„Dědo, a teď jsme už na té salaši?“ zeptal se Oli.

„Jistěže, na salaši. Tady má bača a jeho valaši kolibu. A tam dál je ohrada, ve které nocují ovečky,“ vysvětloval děda.

Vtom se u nich zjevil malý černý psík, který přiběhl přivítat nové hosty. Vrtěl dlouhým střapatým ocasem a těšil se, že ho zase jednou někdo poškrábe za ušima.

„To je Čert, ale bát se ho nemusíte, děti má velmi rád,“ zakřičel na ně bača.

Ale kdeže by se ti dva báli. Oli i Nela s nadšením hladili psíka, radostně poskakujícího kolem nich.

„Strýčku bačo, a proč mu říkáte Čert?“ zeptala se zvědavě Nela.

„Protože je černý jako uhel. Tak jsem mu dal jméno Čert,“ odpověděl s úsměvem bača.

Najednou však Čert začal štěkat. Potom se rozběhl a uháněl rovnou k ohradě.

Bača jim to hned objasnil: „Mléko od oveček už máme a teď je třeba vyhnat celé stádo na pastvu. A náš Čert nahání ovečky po pastvinách a dává pozor, aby se ani jedna z nich někam nezatoulala.“

„Také bych s nimi chtěla jít na pastvu. Prosííím, dědo, že se půjdeme i my s nimi projít?“ prosila Nela.

„Já chci jít také s ovečkami, prosím, dědo, pojďme s nimi,“ přidal se Oli.

Děda samozřejmě souhlasil, protože dobře věděl, že vlastně nemá moc na výběr. Byli dva proti jednomu. A koneckonců – pohyb jim neuškodí, může jim jen prospět. A tak se vydali společně s velkým stádem ovcí na procházku přes zelenou louku.

Ovečky soustavně mečely, ale nejvíc bylo slyšet jejich zvonečky, které měly zavěšené na krcích. Občas se ozval Čert, aby zahnal ovečky, které se příliš vzdálily od stáda.

„Děti, vidíte, jakou mají hustou a huňatou srst? Ovečkám se kožíšky stříhají a z jejich vlny se potom vyrábějí deky, papuče nebo oblečení. Například i ty svetříky, které nosíte v zimě,“ vysvětloval děda, kráčeje kolem oveček, které nerušeně přežvykovaly šťavnatou trávu.

„Jé, to je super, že i ovečky chodí do kadeřnictví, že Oli? A ty tam tak nerad chodíš,“ popichovala Nela svého bratra.

Vtom Čert náhle přiběhl k bačovi, vytrvale štěkal a začal ho tahat za nohu. Vzápětí se rozběhl pryč a bača spěchal za ním. Také Oli s Nelou a dědou utíkali za nimi, aby zjistili, co se stalo. Jen co přišli k nedalekému potoku, spatřili, že jedno jehňátko, mládě ovečky, se zřejmě zatoulalo od maminky, uklouzlo a spadlo přímo do potoka. Mečelo tam, chudáček, co mu síly stačily. Ale jeho volání o pomoc zachytily jen Čertovy bystré uši. Naštěstí, bača ho šikovně chytil a už ho vytahoval ze studené vody ven.

„Hurá, hurá, je zachráněné!“ vykřikovali a tleskali radostí Oli s Nelou, když už bylo jehňátko v bezpečí na břehu. Ještěže Čert rychle přivolal baču na pomoc, jinak by se pravděpodobně utopilo.

A po tomto zážitku se šťastným koncem se už musely děti s Čertem i ovečkami rozloučit. Ovečky se budou pást na pastvinách až do večera, a tak se s dědou vrátily zpět na kolibu. Až teď si všimli, že u ohrady je ještě další psík. Lépe řečeno – pořádné psisko, bílé a huňaté téměř jako ty ovečky. Jen co je spatřil, spustil takový štěkot, že Nela s Olim zůstali úplně vylekaní.

„To je Dunčo, náš nebojácný strážce ovcí. Každou noc je pozorně hlídá, kdyby se tu potuloval nějaký hladový vlk nebo, nedejbože, medvěd. Ale Dunčo se věru hladit nenechá jako ten pošetilý Čert. K němu raději nechoďte příliš blízko,“ upozornil je bača a potom pozval všechny dovnitř do pravé bačovské koliby. Tam jim nabídl sýr, brynzu i korbáčiky, které tam vlastnoručně vyrábějí z čerstvého mléka od oveček.

„Podívej, Nelo, vypadají přesně jako tvoje zapletené copy,“ řekl Oli před tím, než se s chutí zahryzl do sýrového korbáčiku. „Hmm, to je dobrota.“

Právě když si všichni pochutnávali na sýrových korbáčicích, Nelu zaujalo něco, co měl bača uložené na poličce. Zvědavost jí nedala a zeptala se: „Strýčku bačo, a co je to tam nahoře, na té poličce? To hnědé s velkým ouškem…“

„To je můj črpák na žinčici.“

„Čpak na čici?“ Nela ta slova slyšela zřejmě poprvé v životě.

„Je to takový dřevěný hrneček,“ vysvětloval bača, podávaje Nele nevelkou, ručně vyřezávanou nádobu s mohutným uchem, „a z něho obvykle pijeme žin-či-ci. To ti je vlastně takové kyselé ovčí mléko.“

„Fíha, ovečky mají kyselé mléko?“ zapojil se do rozhovoru i Oli.

„Ale kdeže,“ usmál se bača, „to my tu potom vyrábíme. Syrovátku ohříváme nad ohněm tady v tom kotli,“ ukazoval bača na velikánský černý kotel, pod nímž i teď praskal oheň.

„Ten je ale pořádně veliký. To musíte hodně té ži-ci-ce navařit,“ ozvala se Nela.

„Ani hodně, ani málo. Tak akorát,“ řekl bača.

Potom snědli ještě pár čerstvých korbáčiků, Nela s Olim si uložili ostatní dobroty od bači do svých batůžků, ať si na nich pochutnají i rodiče, pěkně bačovi za všechno poděkovali, rozloučili se s ním a společně s dědou se vydali zpátky domů.

Nela chytila hned dědu za ruku. „Děkujeme, dědo, že jsi nás vzal na salaš. V pondělí o tom musíme povyprávět všem kamarádům ve školce.“

„A já řeknu mamince, aby nám hned zítra uvařila k obědu brynzové halušky,“ prohlásil mlsoun Oli.

Děda se opět spokojeně usmíval. „No vidím, že se vám dnešní výlet líbil. Tak co, vymyslíme nějaký další?“

„Ano, ano! Chceme další výlet!“ s nadšením vykřikli dvojhlasně.

Potom se už spokojení a plní nových zážitků vydali na cestu domů.

Tento a další příběhy najdete v Readmio

... celý příběh najdete v Readmio

Readmio je aplikace plná dětských pohádek oživených zvuky, které reagují na váš hlas. Spousta pohádek je zdarma, nové přidáváme každý týden.

Download from App StoreDownload from Google Play