O myších a lasicích

Nedaleko břehů řeky bývaly ve svých úkrytech myši. Bylo jim dobře: řeka poskytovala dostatek vody, hluboké nory bezpečné útočiště a blízké pole s ječmenem dostatek potravy. Klidné, tiché bydlení rušil jen bzukot mušek.

Po jisté době však toto místo objevily i lasice. Také se jim zalíbilo, a tak se tu rozhodly usadit. Lasice byly velké a silné a na malé myši vůbec nebraly ohled. Myším a lasicím na jedné hromadě bylo velmi brzy těsno, začaly tedy o území bojovat.

Ačkoli bylo myší mnohem víc, byly drobné a slabé, a proto každou bitku s lasicemi prohrávaly. Když už bylo porážek opravdu mnoho, myši si uvědomily, že pokud se nic nezmění, tuto válku definitivně prohrají a lasice je z území vytlačí.

Svolaly poradu, aby se domluvily, jak dál. Zaznělo hodně nápadů, jak s lasicemi soupeřit, ale nic se neujalo. Až se přihlásila jedna moudrá, stará myš:

„Chybí nám vůdce. Nikdo nás nevede, a proto je náš boj chaotický a neorganizovaný. Potřebujeme si zvolit náčelníky.“

V noře se strhl šum, všechny myši diskutovaly o vysloveném nápadu. Nakonec souhlasily a dohodly se, že vyberou mezi sebou čtyři, které budou jmenované generály a povedou všechny bitky proti lasicím.

Tak se také stalo. Vybrané myši měly při rozhodování hlavní slovo. Aby je bylo dobře vidět, dostaly přilby s červenými chocholy a na krcích nosily zlaté medaile.

Netrvalo dlouho a generálové se začali cítit velmi důležitými. Už netrávili čas s ostatními myšmi, ale setkávali se jen mezi sebou. Neustále vedli různé debaty a organizovali porady. Už téměř vůbec necvičili a jen poučovali ostatní myši. Úplně zapomněli na praktické zručnosti, které nabyli z předešlých bojů, a jen sedávali za stolem a vymýšleli teoretické plány, jak lasice porazit.

Po velmi dlouhé době se myší generálové rozhodli, že teď je ten správný čas na…